náhledy
Jsem to, co vlastním? Takovou otázku pokládá fotografka Nina Zardalishvili prostřednictvím stejnojmenného projektu, kdy obchází byty svých přátel i náhodných lidí z ulice a fotí je svlečené společně s jejich nejosobnějšími věcmi.
Autor: Nina Zardalishvili
"Zajímá mě, jak moc nás definují věci, kterými se obklopujeme. Často se ptám sama sebe na otázku - kdybych tuto věc neměla, byla bych jiná? Pak ale přijde ten protipól, kdy si říkám, že kdybych to přece nebyla já, tak si tu věc nekoupím," vysvětluje fotografka gruzínského původu.
Autor: Nina Zardalishvili
A právě výlet do rodné Gruzie, kam se vracela po 11 letech, jí dal inspiraci k celému projektu, ačkoliv jak sama říká, nepříliš příjemnou.
Autor: Nina Zardalishvili
Do Gruzie se totiž vydala krátce po smrti svého příbuzného. "Když jsem potom viděla, jak se neustále řeší materiální pozůstatky zemřelého, připadalo mi to absurdní," vzpomíná.
Autor: Nina Zardalishvili
Po návratu do Česka viděla smrt na každém rohu. A právě to ji přivedlo k myšlence projektu "Jsem to co vlastním?".
Autor: Nina Zardalishvili
Fotografie se skládá ze dvou částí. Ta první zobrazuje odhaleného člověka obklopeného jeho nejdůležitějšími věcmi, ta druhá jeho čistotu, odproštěnou od všech věcí.
Autor: Nina Zardalishvili
"Během focení zasahuji do té hromady věcí, kterou si lidé vytvoří, minimálně. Šli do toho přece dobrovolně. Myslím si ale, že je důležité, aby tam bylo oblečení," říká.
Autor: Nina Zardalishvili
"Oblečení totiž tvoří naši prvotní identitu. To, co ze sebe ukazujeme světu úplně nejdříve. A pak to jsou taky boty. Ty jsou pro mě opravdu emotivní záležitostí," dodává Nina.
Autor: Nina Zardalishvili
Sama uznává, že spousta lidí se snaží na fotografii nějak stylizovat. "Jde poznat, že záměrně vytahují nějaké knihy nebo jiné předměty, které je dle jejich názoru nejlépe definují," říká.
Autor: Nina Zardalishvili
Samozřejmě to ale pozná pouze během focení svých známých nebo přátel.
Autor: Nina Zardalishvili
Nina Zardalishvili běžně nerada fotí konceptuálně. "V tomto případě mě to ale baví, protože snad jednou dostanu odpověď na otázku, kterou pokládám," vysvětluje.
Autor: Nina Zardalishvili
"Nebo taky ne a zjistím, že už mě to citově vyčerpává natolik, že dál jít nemůžu," usmívá se.
Autor: Nina Zardalishvili
V současné chvíli je projekt v začátcích. Nina by totiž na fotografiích ráda viděla více rozmanitosti v rámci věkových kategorií fotografovaných.
Autor: Nina Zardalishvili
"Sice můžu říct, že na mých fotografiích jsou lidé od 2,5 roku až do padesáti. Většinou ale platí, že to jsou mí vrstevníci," říká.
Autor: Nina Zardalishvili
Staří lidé se podle ní více bojí se odhalit a ukázat světu svou zranitelnost. Mladí naopak necítí tolik studu.
Autor: Nina Zardalishvili
Sama dodává, že se snaží se do fotky příliš emotivně neangažovat. Mohlo by se to poté podepsat na fotografii samotné: "Koneckonů jsem jenom neviditelná ruka, která seskládá hromadu, kterou vyfotí a odejde."
Autor: Nina Zardalishvili