Skoro přesně před dvěma lety se v londýnském hotelu Danubius autor světových bestsellerů Den pro Šakala či Spis Odessa svěřil iDNES.cz, že jeho další kniha bude osobního ražení.
„Asi před dvěma měsíci jsem po naléhání vydavatele a mého agenta kapituloval. Nejdřív jsem řekl, že ne. Pak jsem o tom však přemýšlel; i moje žena řekla, že jsem byl na tolika místech svědkem tolika událostí, že by byla škoda to nesepsat,“ řekl tenkrát Forsyth.
„Nepředstavuji si to však jako memoáry, spíš popíši třicet čtyřicet drobných momentů, které jsem zažil. Budou to takové povídky. Občas třeba přeskočím pět let v čase, když se zrovna nic nedělo,“ upřesnil. Kniha The Outsider: My Life in Intrigue vyšla v originále před rokem, pod názvem Vypravěč ji nyní vydal Knižní klub.
Vydání doprovodila patřičná publicita i díky tomu, že autor v knize poprvé přiznal dlouho spekulovaný fakt, že byl agentem britské služby MI6. Kontaktovala jej poprvé koncem 60. let, kdy jako reportér BBC a později pak na volné noze informoval z místa o nigerijské občanské válce o Biafru. Právě tamní konflikt stál za koncem jeho novinářské práce a přímo tak vlastně vedl k veleúspěšné kariéře profesionálního spisovatele.
Kolik jazyků znáš...
Forsyth vedle známých faktů v knize čtenáři poodkryje i momenty z raného dětství či mládí, aniž by přitom opustil svůj klasický perfekcionistický styl, který bere dech množstvím technických detailů či úplným zasazením do dobového rámce. Podobně jako v Honu na Šakala dopodrobna popisuje Šakalovy přípravy atentátu na de Gaulla, nyní před čtenáře servíruje svoje chlapecké zážitky z válečné a těsně poválečné Evropy; třeba humorné setkání s Hitlerovou osobní pilotkou Hannou Reitschovou. Tu potkal přímo v Německu, kde se učil tamnímu jazyku.
Právě spisovatelův multilingvismus, ke kterému se po celou knihu hrdě hlásí, zjevně z velké části stojí za jeho úspěchem. Forsyth se v mládí postupně naučil francouzsky, německy, rusky a španělsky. Většinou navíc tak, že byl schopen mluvit jako rodilý mluvčí.
A po získání vysněného leteckého odznaku RAF mu právě jazyky pomohly k splnění dalšího snu, tedy práci novináře a později korespondenta Reuters v Paříži či východním Berlíně.
Kniha rozdělená do krátkých kapitol nevynechává ani historku vděčnou pro české čtenáře, kdy v Praze prožil krátký románek s agentkou StB. „Byla to nádherná jedenadvacetiletá dívka, kvůli které by se zastavil provoz na dálnici. Svědomitě jsem jí doléval šampaňské, povídali jsme si a došlo i na tanec,“ vypráví Forsyth s požitkem příběh, který pokračuje kdesi u jezera za Prahou a který končí překvapivým zjištěním, že ho tu noc jako zahraničního korespondenta nesleduje StB. „Právě ses s ní pomiloval,“ vysvětlila mu tehdy dívka. „Jestli československá tajná policie vypadá takhle, může se zastavit častěji,“ říkal si prý tehdy pětadvacetiletý spisovatel.
O Forsythovi se povídá, že ve svém žánru nemá absolutně žádnou konkurenci. Z knihy pak vyplývá, že svůj život žil v podobném rytmu, jaký předkládá před své čtenáře. S úspěchem skákal z profese do profese, z jazyka do jazyka, z kontinentu na kontinent. Neobvyklého autora prostě zplodil neobvyklý život.
