Z Formanovy filmografie jsme vybrali pouze celovečerní hrané tituly. Mimo hlasování zůstaly jeho krátké práce a dokumenty jako Konkurs, podíly na projektech více filmařů typu Viděno osmi nebo I Miss Sonia Henie i divadelní Dobře placená procházka, jak původní z roku 1965, tak její nové nastudování v roce 2009. Volit lze z následujících dvanácti titulů.
Černý Petr (1963)
Hraný debut, který prakticky vytyčil mantinely české nové vlny. Typově zajímaví neherci, civilní výraz, bizarní humor, generační bariéra, trapnost jako kategorie smutného smíchu. A navíc ona památná etuda s lekcí správného pozdravu Ahóój...hoj.
Lásky jedné plavovlásky (1965)
První oscarová nominace za nejlepší neanglicky mluvený film odměnila hořkou komedii, v níž hrdinka Hany Brejchové uvěří náhodné lásce jedné noci a za svým milým v podání Vladimíra Pucholta se vydá do Prahy, kde zaskočí nejen jeho rodiče.
Hoří, má panenko (1967)
Druhá oscarová nominace, a hned dva skandály. Zlobili se jednak hasiči, jednak producent Carlo Ponti, který chtěl peníze zpět. Naštěstí práva vykoupil Claude Berri, jenž trpkému smíchu z hasičského bálu s volbou královny krásy otevřel cestu do světa.
Taking Off (1971)
Formanův první americký film sice bodoval v Cannes, ve Státech však neměl komerční úspěch, takže režisér nedostal ani honorář. Příběh o rodičích, dětech a éře hippies proslul absurdní scénou, kde se dospělí učí, jak správně kouřit marihuanu.
Přelet nad kukaččím hnízdem (1975)
Průlomový triumf. Film líčící rebelii za lidskou důstojnost pacientů psychiatrického ústavu získal takzvanou „velkou pětku“ Oscarů, tedy ceny za nejlepší film, režii, scénář a pro herce v hlavních rolích, Jacka Nicholsona a Louise Fletcherovou.
Vlasy (1979)
Ještě jednou děti květin, tentokrát na půdě protiválečného muzikálu. Od divadelní verze se snímek výrazně lišil nejen obsazením, v němž zazářil Treat Williams. U konkurzů naopak neprošly některé příští hvězdy včetně Madonny.
Ragtime (1981)
Přepis románu E. L. Doctorowa sice neproměnil žádnou z osmi oscarových nominací, ale proslul posledním - a nezapomenutelným - vystoupením herce Jamese Cagneyho. Za náladu počátku 20. století dostal cenu losangeleských kritiků autor hudby Randy Newman.
Amadeus (1984)
Triumf číslo dvě. Přepis hry Petera Shaffera o sváru geniality s průměrností nasbíral osm Oscarů včetně filmu roku, opominut byl jen Miroslav Ondříček, kterému však cenu za kameru dala britská akademie. Točilo se v Praze, neboť dolary režim potřeboval.
Valmont (1989)
Asi nejsmolnější z Formanových projektů. Stejnou látku, román Nebezpečné známosti, totiž o pár měsíců dřív uvedl do amerických kin ve vlastní verzi Stephen Frears. Valmont na to doplatil nízkými tržbami, ale Forman žil víc událostmi Listopadu 89.
Lid versus Larry Flynt (1996)
Protesty se hrnuly ze všech stran. Na provokativní plakáty i téma, neboť svobodu projevu snímek obhajuje prostřednictvím skutečné postavy magnáta pornoprůmyslu. Hrál ho Woody Harrelson, kterému role vynesla nominaci na Oscara.
Muž na Měsíci (1999)
Netradiční životopisný portrét komika Andyho Kaufmana vynesl režisérovi Stříbrného medvěda Berlinale a představiteli titulní role Jimu Carreymu zase Zlatý globus. Když producenti zvažovali výměnu režiséra, právě Carrey jim řekl, že bez Formana končí.
Goyovy přízraky (2006)
Režisérovo celoživotní téma svobody se v jeho posledním díle přelilo do dramatu z dob španělské inkvizice. Praha zažila hvězdnou premiéru s herci Javierem Bardemem a Natalií Portmanovou, u diváků však film příliš nezabral.
Který film Miloše Formana máte nejraději?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pátek 10. února 2017. Anketa je uzavřena.
5. září 2014 |
