Poslední tvůrčí počin velkého režiséra diváka bere do Madridu roku 1792.

Poslední tvůrčí počin velkého režiséra diváka bere do Madridu roku 1792. | foto: The Saul Zaentz Company

Forman vrátil Goyu a jeho přízraky do vlasti

  • 3
Film o španělském malíři Goyovi začal Miloš Forman točit před dvěma lety v Seville. Nyní při premiéře dobyl Madrid.

Jsou tomu skoro přesně dva roky, co se mezi celebritami poměrně mladého Mezinárodního filmového festivalu v Seville objevili režisér Miloš Forman a francouzský scenárista Jean-Claude Carriere.

Cestovali tehdy po Španělsku, aby vyhledali místa, kde se bude natáčet příští Formanův film, ke kterému dávní kamarádi společně napsali také scénář.

Premiéra v Madridu
Nyní je film Goyovy přízraky hotov a včerejší noci se slavnostně vrátil na španělskou půdu. Forman spolu s producentem Saulem Zaentzem jej představili tamnímu publiku, avšak pro změnu v Madridu.

„Našel jsem v Goyově životě ozvuky vlastního života za nacismu i komunismu,“ prohlásil oscarový režisér českého původu. Zdejší diváci se Formanovy novinky natočené po sedmileté pauze dočkají 1. února 2007, premiéra se odehraje za přítomnosti tvůrců v čele se slavným rodákem.

Na prvním madridském představení byl také Varhan Orchestrovič Bauer, který k filmu napsal hudbu. Původně se o ni dělil napůl se španělským kolegou, nakonec však prý zůstal v titulcích sám.

„Bylo to skvělé, opravdu bezvadné. Prošel jsem se po červeném koberci, vychutnal si svůj kousek slávy,“ žertoval po včerejším příletu. Z herců chyběli Javier Bardem a Natalie Portmanová, kteří točí, zato představitel malíře Goyi, dánský herec Stellan Skarsgard, přijel a s českým hudebníkem se spřátelili.

„Nejlepší byla noc, kdy jsme po oficiálním rautu i s Formanem a Zaentzem odjeli do jednoho madridského klubu a tam jsme si povídali až do čtyř do rána,“ vyprávěl Varhan Orchestrovič Bauer.

Do sítě španělských kin se Goyovy přízraky vydají dnes, takže Madrid jim přichystal jakýsi slavnostní předvoj. Sevillu tvůrci tentokrát vynechali, přestože se tam právě opět koná festival, získávající rok od roku větší přízeň místních diváků.

Sto procent Evropy
Sevilla je univerzitní město a starobylá budova univerzity - někdejší továrny na tabák, kde pracovala Mériméeova a Bizetova hrdinka Carmen - stojí pár kroků od Divadla Lope de Vegy, kde sídlí hlavní festivalový sál.

Studenti jsou také hlavními zájemci o filmy, které ředitel festivalu Manuel Grosso, původně univerzitní profesor, do Sevilly pozval, a obvykle právě oni projevují nejvíce aktivity na tiskových konferencích a dalších setkáních s tvůrci.

Okruh programu je vymezen podtitulem festivalu, jenž zní 100% Europeo (Stoprocentně evropský), což však nebrání tomu, aby jedna ze sekcí byla letos věnována arabským vlivům ve filmech Středomoří.

Většina z oněch více než sto padesáti filmů, které na festivalu až do dnešního závěru běží, měla už za sebou křest z jiných přehlídek, v některých případech úspěšný. To se týkalo třeba originální, byť poněkud kontroverzní adaptace Mozartovy a Schikanederovy Kouzelné flétny v pojetí Kennetha Branagha, nebo pozoruhodného debutu Rusa Ivana Vyrypajeva Euforie, uvedeného rovněž už v Benátkách a zařazeného do soutěže.

Mimo klání se promítaly i dva české filmy, Šílení Jana Švankmajera a prvotina Pavla Göbla a Romana Švejdy Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí. Zaměření na Evropu zdůraznily i dvě z doprovodných akcí: na půdě sevillského festivalu byly slavnostně vyhlášeny nominace na letošní ceny za evropský film, které se rozdělí počátkem prosince ve Varšavě, a přijelo několik mladých evropských hereckých talentů, kteří si tu zopakovali setkání Hvězd zítřka z letošního Berlinale.