Fontanela je místo, jímž pulzuje život

Zpěvačka Monika Načeva, jednoznačně progresivní osobnost hudební scény, se na tři roky ztratila posluchačům z očí. Během té doby přivedla na svět syna Ryu a nyní nové album Fontanela.

Jak se vám žilo?
Byla jsem s dítětem a manželem. Doma jsem hodně poslouchala muziku. Manžel prodává vinylové desky. Vozí je z celé Evropy. Tím pádem získal přehled o elektronické nebo dubové scéně, má také jungleové nebo ambientní desky.

Desku jste pojmenovala Fontanela. To je měkké místo na hlavě malého dítěte, jakoby otevřené, než sroste kost. Inspiroval vás syn?
Ano. To místo je zranitelné, měkké, a přitom silné. Vidíte tam pulsovat život. Fontanela mi symbolizuje otevřenou hlavu. Navíc je to krásné slovo. Název jsem měla dřív, než vznikla první nota.

Zpíváte "světlo se pohnulo". Znamená to, že muzika z desky Fontanela je jasnější nebo světlejší?
Text "světlo se pohnulo" je jakýmsi průvodcem po celé desce. Má stejný význam jako věta "co tě nezabije, to tě posílí, boj se nic" - ta platila pro obě předchozí alba.

Monika Načeva

Narodila se 27. června 1966 v Bulharsku. Poprvé na sebe upozornila rockovou deskou Možnosti tu sou... (1994), natočenou ve spolupráci s kytaristou Michalem Pavlíčkem a spisovatelem Jáchymem Topolem. Další nahrávky směřovaly do sfér pocitové a elektronické hudby, zaznamenané na albech Nebe je rudý a Mimoid, na které navazuje novinka Fontanela. Načeva, bývalá členka Divadla Sklep a příležitostná filmová herečka, přestala koncertovat v roce 1997; nyní dává dohromady novou kapelu.

Zpíváte "půjdem spolu do jinýho světa, kde otec je vítr a matka cesta". Co je to za svět?
Je to příroda. Uvědomuju si ji přes tuhle desku a v tomhle období. Spjatost s přírodou je pro mě hodně důležitá.

A proč je pro vás důležité obracet se stále do sebe, když zpíváte?
Pro každého člověka je dobré obrátit se dovnitř a poznat co nejvíc sebe. Usnadňuje to život. Vede to k větší harmonii s celkem. Člověk je spokojenější a ví, kde má své místo.

Na desce zní hodně bubnů. Čím vás přitahují?
Vždycky jsem měla ráda basy a temné, podzemní, vnitřní věci. Myslím, že bubny to dobře vystihují. Zvuk etnických bubnů je měkký, kulatý a přitom hodně basový. Připomíná otřesy země. Vystihuje moje pocity. Proto jsme při natáčení oslovili skupinu Létající koberec a využili jejich nabídnuté studio.

Jak vznikala deska Fontanela?
Dělala jsem ji s Vladimírem Pechou. On pracoval se smyčkami a samplery. Já jsem dodávala reálné zvuky. A on je zpracovával.

Texty přicházely při tom?

Dva roky jsem si zaznamenávala slova, která se mi líbila. Nejprve byla neuspořádaná. Stejně jako existovaly všelijaké zvuky. Všechno se pak mixovalo, filtrovalo, předělávalo. Při konečném mixu a závěrečném nazpívání do sebe proudy muziky a slov samy zapadly. Hodně věřím chvíli, ve které nahrávka vzniká, ale musím se na ni naladit. Proto jsme desku dělali dva roky.

Jaké bude živé provedení?
Dala jsem dohromady novou kapelu. Muzikanti jamovali na téma písně a já jsem hlídala, aby zůstal zachován její pocit. Bude to hodně přírodní, živočišné a emocionální, občas se i zajuchá. Máme etnické bubny, píšťalu didgeridoo, slovenskou fujaru, elektrickou basu, kytaru, klávesy a nějaké předtočené zvuky. Sehnala jsem jiné muzikanty, než kteří natáčeli desku. Vladimír Pecha dělá zvukaře ve dvou studiích. Živá podoba naší muziky ho momentálně nezajímá. Vždycky, když potřebuju poradit s technikou, tak se ho zeptám.

Proč na desce víc mluvíte a méně vyzpíváváte tóny?
Nepřemýšlím nad tím, jestli víc mluvím nebo zpívám. Já jsem nikdy nestudovala zpěv. To je pro mě hlas nebo zvuk, který nemá jasnou formu.

Býváte zařazována do taneční hudby. Je to přesné?
Moc ne, ale chápu, že jsme se v této škatulce ocitli kvůli práci se zvuky a rytmy. Poslední dobou by mi asi vyhovovala škatulka ambient. A je to taky hezké slovo.

Dá se říci, že album Fontanela je etničtější, kdežto předchozí deska Mimoid techničtější?
V době Mimoidu mě zajímala elektronika. Potřebovala jsem si tím projít. Navštěvoval jsem třeba technoparty. Když říkám techno, mám na mysli industriální zvuky, například takové, které vydává město. Chci je propojit s přírodními zvuky. Pípání mobilů nebo jekot alarmů nesnáším.

Máte mobil?
Ne. Ještě nejsem propojená.

Co zpíváte synovi Ryovi?
V písničce Kolotoč zpívám "Kolotoč se točí, barví sluncem oči". To byla první ukolébavka, která mě napadla po jeho narození. Na žádnou jinou jsem si nevzpomněla. Musela jsem si vymyslet svoji.

Manžel je Angličan. Jak funguje česko-anglická komunikace?
Česko-anglicko-bulharská. Nezapomeňte na mé bulharské kořeny. Já mám tendenci sedět půl dne pod stromem a koukat do moře. On je pracovitý, praktický, přemýšlí dopředu. Navzájem se doplňujeme. Když do toho zamícháte český humor, je zaděláno na dobrý vztah.

Obal CD Fontanela, (c) 2001.

Monika Načeva (nar. 27. června 1966 v Bulharsku) na sebe poprvé upozornila rockovou deskou Možnosti tu sou... (1994), natočenou ve spolupráci s kytaristou Michalem Pavlíčkem a spisovatelem Jáchymem Topolem. Další nahrávky směřovaly do sfér pocitové a elektronické hudby, zaznamenané na albech Nebe je rudý a Mimoid, na které navazuje novinka Fontanela. Načeva, bývalá členka Divadla Sklep a příležitostná filmová herečka, přestala koncertovat v roce 1997; nyní dává dohromady novou kapelu.