Florenťané, jak je neznáme

Některé recenzenty je třeba seznámit s problémem, zejména když píšou se záměrem věci uškodit, aniž jí rozumějí. V článku Jana Skřivánka, který v MF DNES 22. června recenzuje výstavu Florenťané - Umění z doby medicejských velkovévodů, probíhající do 18. srpna ve Valdštejnské jízdárně, se autor jako brněnský student dějin umění cítí být odborníkem. Avšak jeho povrchnost, diletantismus a neznalost dvacet let starých odborných stanovisek je zarážející.

Recenzi výstavy Florenťané najdete ZDE.


Zastarale výstavu měří pojmem baroko, dnes slovem s vyprchalým významem pro výtvarný styl 17. a 18. století, a dokonce nesmyslně recenzuje - neexistující - „florentské barokní umění“. Předpojatě kritizuje spojení manýristického a barokního umění v jeden celek, i když na výstavě Umění z doby medicejských velkovévodů (1569-1737) je barokních snad jen pět obrazů a díla 16. století jsou organickou částí výstavy, rovnocennou dílům sedmnáctého století, florentského seicenta.

A nyní k hlavní perle recenze. „Je diskutabilní, zda je vůbec možné o florentském barokním umění hovořit jako o samostatné škole,“ píše Skřivánek. Přitom florentské seicento zařadily do popředí italských škol 17. století už osobnosti, o nichž se i naši studenti učí - jako Voss, Longhi, Mahon, Haskell, Rosenberg a Ewald - které o něm přednášely a pořádaly velké výstavy od Harvardu po Oxford. Literatura o florentském seicentu čítá stovky titulů.

K pochybnostem o kvalitě vystavených prací dodejme, že náš fond kreseb florentského seicenta, recenzentem přezíraný, má celoevropský význam a že z hvězd Florencie první velikosti jsou vystaveny téměř všechny. Chce snad recenzent osleple pochybovat o kvalitě vystavených obrazů Rosselliho, Vignaliho, Manzoniho, Furiniho, Dolciho ad.? Kdo nevidí, nevidí.

Jsou tu ovšem také cizinci Callot, Vries, Sustermans a Mehus, kteří ve Florencii vytvořili svůj styl. Přistěhovalí cizinci totiž formovali podobu slohu v evropských městech již od 16. století, od Dürera v Benátkách po Rubense a Florenťany v Římě a Aachena a Sprangera v Praze, kteří ve Florencii byli sice krátce, ale pro vztah Prahy s Florencií na výstavě nesměli chybět ani oni, ani Adriaen de Vries, Castrucciové a Baccio del Bianco se svými pražskými freskami.

Spoluautoři katalogu výstavy B. Bukovinská, E. Fučíková, J. Chlíbec, L. Konečný, P. Přibyl, O. Pujmanová, D. Stehlíková a M. Togner by se badatelsky nevěnovali neexistující nebo nekvalitně u nás zastoupené škole!

A tak recenzentovi nabízím, aby si doplnil své vědomosti na katedře dějin umění Filozofické fakulty UP, kde se florentské seicento přednáší, aby příště neodrazoval návštěvníky od příležitosti uvidět florentské umění v ojedinělém vizuálním kontextu Florenťany vyzdobeného Valdštejnského paláce a zahrady, kam tak uvedli italské seicento, východisko českého umění 17. a 18. století.

Florenťané - Umění z doby medicejských velkovévodů
Národní galerie - Valdštejnská jízdárna

Koncepce Ladislav Daniel
Výstava trvá do 18. srpna 2002

Reprízy

Muzeum umění Olomouc 26. září 2002 - 5. ledna 2003
Galerie výtvarného umění v Chebu 14. února - 6. dubna 2003


Florenťané - foto 2

Florenťané - foto 1