Není příliš těžké nacházet ve Flemingově životě bondovské prvky, byť byl Bond spíše romantickou projekcí autorových tužeb a představ než realitou.
Stejně jako jeho hrdina měl rád krásné ženy, míchaná vejce a cigarety, kterých byl schopen vykouřit až osmdesát denně. Také Fleming byl pohledný, sportovně nadaný a rád hrál – slavná historka z Casina Royale, v níž se Bond utká se sovětským agentem v kartách, je prý takřka pravdivá.
James Bond - poker Casino Royal
Jen místo francouzské šlo o hernu portugalskou, byla druhá světová válka, protihráčem Němec – a Fleming prohrál. Je tu však i druhá verze, podle níž se Fleming jen vydával za portugalského obchodníka a agenty si později přimyslel.
Příliš časná smrt
Ian Lancaster Fleming (1908–1964) studoval prestižní Eton, jazyky se učil v Evropě. Táhlo ho to k diplomacii, ale neuspěl, a tak se rozhodl pro novinařinu. Jako korespondent agentury Reuters se počátkem 30. let ocitl v Moskvě, kde údajně o rozhovor žádal samotného Stalina, ale nakonec se musel spokojit jen s podpisem.
Po žurnalistické kariéře následovala bankovní, nudné úřadování mu roku 1939 zpestřila služba u admirála Johna Godfreye, ředitele tajné služby britského námořnictva a předobrazu Bondova šéfa M.
Z tohoto postu poznal Fleming fungování britských tajných služeb, laboratoře americké FBI i špionážní
výcvik, podílel se na válečných strategiích a operacích (včetně Goldeneye na obranu Gibraltaru) a nakonec velel speciálnímu oddílu (30 Assault Unit), jemuž přezdíval Rudí indiáni.
I tento motiv "hry na indiány" a náhlých pochybností, zda Bond nevidí svět moc černobíle, se objevil v Casinu Royale. Příběhy s Jamesem Bondem psal Fleming více než deset let, první vyšel roku 1953, poslední dva roky po jeho smrti.
Klasikou se však stala i knížka pro děti Kouzelné autíčko, která se dočkala filmové a muzikálové verze. Výborné prodeje bondovek dovolily autorovi usídlit se ve vile Goldeneye na Jamajce, kde měl vyhrazené hodiny na psaní (2000 slov denně), ale také na potápění a na drinky.
Hédonický styl života patrně přispěl k Flemingově předčasné smrti, zdravotní stav se mu zhoršil po golfovém zápasu, který odehrál navzdory silnému nachlazení.
Britský autor roku
To životopis Sebastiana Faulkse (1953) se zdá podstatně prozaičtější. V Británii sice platí za autora náročných a ceněných děl, možná mu však světovou slávu přinese právě Peklo pro zvané, napsané ve Flemingově stylu za pár týdnů.
V dětství Faulks toužil být taxikářem, zatímco otec si pro něj představoval diplomacii. Studoval na Cambridgi a pak chvíli učil, anglický systém vzdělání a 70. léta podrobuje palčivé reflexi ve svém loňském románu Engleby.
Čtrnáct let působil jako novinář, psal například pro Daily Telegraph a Independent. V té době mu vyšel první román, který se mu psal těžko a autor zvažoval, zda s literaturou nemá praštit. Jenže pak začal pracovat na první knize své slavné francouzské trilogie, které se v Británii prodaly čtyři miliony výtisků.
V češtině z ní zatím známe jen druhou a zřejmě nejpovedenější část Ptačí zpěv (1993), v níž se hrůzy první světové války protínají s žárem lásky. V britských knižních cenách mu vynesla titul "autor roku".
SchopnostiSebastian Faulks má schopnost dokonale vstřebat různé historické etapy i dějiště, a nadto působivě popsat milostné vášně. |
Faulksovou doménou jsou dobové fresky, v nichž osudy jeho hrdinů vlečou události minulých dvou století. Vyznačují se pečlivým výzkumem – třeba k románu Po stopách člověka, taktéž v češtině, Faulks rešeršoval pět let.
Mezi literaturu faktu lze zařadit jeho Osudové Angličany, knihu tří portrétů, z nichž jeden patří britskému špionovi studené války Jeremymu Wolfendenovi, který v 31 letech zemřel – nebo byl zavražděn?
Sebastian Faulks se považuje více za kronikáře nežli spisovatele, ale třeba Flemingovy dědice na jeho stopu přivedla právě schopnost dokonale vstřebat různé historické etapy i dějiště, a nadto působivě popsat milostné vášně.
Barbara Broccoli, producentka bondovských filmů, k Peklu pro zvané podotkla: "Kdybyste mi řekli, že Flemingova rodina našla kdesi ve sklepě starý Ianův rukopis, uvěřila bych. Sebastian nemohl napsat lepší knihu, kterou by oslavil jeho sté výročí."
