Laputa je skupina, v níž působí také dva ze tří zbylých členů Narvanu a také současní i bývalí hráči z ostravské formace Buty. Hrají v ni také dva brněnští hudebníci - klávesista, skladatele a aranžér Milan Nytra a hráče na bicí a perkuse Jan Hans Machala.
A jak se stalo, že se Narvan pobratřil s Buty? "Vlastně to bylo z muzikantského kamarádství. Milan nám produkoval třetí desku, pak si tam s Petrem Vavříkem zahostovali i jako hráči. Nějak nám to spolu vycházelo, rozuměli jsme si. Vlastně těsně před koncem Narvan hrál s Buty na turné jako předkapela," říká Machala.
Kde všude jste hráli předtím, než vznikly Buty a Narvan?
Machala: Libor Mikoška dřív hrával v kapelách Výlet a Helmutova stříkačka, mě si našli ve skupině The Street.
Nytra: Ani u mne těch kapel nebylo mnoho - zkraje to byla spolupráce se Zdeňkem Klukou, trošku jsem se vyučil vedle něj v Progressu. Pak jsme se potkali v AG Fleku s Radkem Pastrňákem a s Richardem Kroczkem. Brzy nato v roce 1991 vznikla druhá sestava kapely Buty, kam mě ti dva pozvali. Ta funguje už deset let, a s ní souběžně druhým, třetím rokem dnešní Laputa.
Jak vychází ten souběh? Nepere se to ve vás, nemáte nějaký schizofrenní pocit střídání osobností?
Nytra: U mě si to nijak nekonkuruje - já tomu říkám „výrobní hala L“ u Laputy a „výrobní hala B" je pořád butařská. Když se plánovalo první demo Laputy, nejdřív jsme uvažovali o automatickém bubeníkovi a o nějakém hostujícím kytaristovi třeba z Prahy - ale nakonec jsme zjistili, že s Honzíkem a s Mikešem si rozumíme nejlíp, že jsou pro nás inspirující - a tak se stali kmenovými členy. Podobně samozřejmě se do kapely vřadil i náš kamarád Milan Straka - takže dnes je Laputa, zdá se, že definitivně, šestičlenná.
Název Laputa je mi povědomý...
Nytra: Je to vlastně létající ostrov z knihy Jonathana Swifta Gulliverovy cesty. Lapuťané létají nad zemí a všechno pozorují, monitorují, jak říká Petr Vavřík. A taky možná komentují, co kde vidí a slyší.
Jak se rodí repertoár Laputy? Přesněji: kam chodí Andrei Toader na své dost neotřelé a barevné hudební nápady?
Nytra: No, něco málo nám občas řekne... Přítel Andrei je člověk s rumunskou krví, silně vnímavý a citlivý, a do muziky odráží své pocity a vzněty. Třeba nám vyprávěl svůj sen o cestě pustinou rumunských hor, kde najednou stál před kráterem, do něhož mířila šipka s nápisem K historii soli - tak vznikla píseň Sen. Jemu stačí, aby seděl před televizí a bavil se představou, co by tak vložil do úst nějakým nudným seriálovým hrdinům, nebo jak by mohla vypadat jeho píseň na míru pro Karla Gotta.
Kristián s Marií byla první písnička, se kterou jste - prozatím nakrátko - pronikli do médií. Jak se zrodila ta zvláštní melodie a její roztomilá klipová podoba?
Nytra: Hudební motiv měl Andrei dlouho nahraný na telefonu jako vyzváněcí melodii - prý si ho poskládal kdesi v metru. A klip vznikl tak, že naši kamarádi filmaři jednou našli ve svém archivu povedené záběry ze soutěže chovatelů v tanci se svými mazlíčky a skvěle se nad nimi bavili - do chvíle, než postřehli, jak jdou dohromady s demosnímkem Laputy, který právě poslouchali. Takže kouzlem nechtěného, náhodou vlastně vznikl nový tanec.
Buťácká trojice v Laputě mi přijde taková názorově protektorská, samozřejmě v dobrém, zatímco Narvani přinesli živost a - opět v tom nejlepším - tvrdost mládí. Je to tak?
Nytra: Ono se to hodí vzhledem k pestrosti té muziky. Všechno to sjednocuje Andrei svými nápady, které mi hudebně dopracováváme. Pro ilustraci: pracovní názvy našeho prvního alba byly Torpédo a Hoši už jsou prostě takoví.
Machala: Tak, jak jste to popsala vy, to většinou vidí a slyší ti, co nás škatulkují. Já myslím, že jsme každý přinesl svůj vlastní hudební rukopis, který je typický pro každého z nás. A pokud tam někdo slyší polohu Butů nebo Narvanu, je to samozřejmě tím, že jsme tam hráli a něco si odnesli i přinesli.
Jak dlouho vlastně Laputa vystupuje? Ještě o vás není moc slyšet...
Machala: My jsme se rozhodli, že to musíme nejdřív dobře nacvičit. Poprvé jsme hráli na festivalu ve Znojmě na konci června, přes prázdniny jsme nehráli. Teď se to pomalu rozbíhá, zatím hrajeme hlavně po klubech. Hned druhé naše vystoupení v Praze točila televize. Před týdnem v Brně to byl šestý koncert Laputy.
Připadá mi, že se v Laputě sešli samí pohodáři...
Nytra: Po lidské i muzikantské stránce si rozumíme bezvadně, cítíme se spolu dobře.
Machala: Nevidíme se moc často, takže ponorka nehrozí vůbec - spíš na druhé straně chybí víc společného hraní, předávání energie, které mám rád.
Teď trochu vzpomínek na Narvan, ještě před rokem a půl jedné z mála nápaditých a tvořivých brněnských rockových formací. Jak a kdy to začalo?
Machala: Kapela se dala dohromady velice rychle zásluhou našeho zpěváka Mária Feinberga, který se v roce 1995 vrátil ze Spojených států se spoustou hudebních a textových nápadů a rychle si v tehdejších brněnských skupinách vyhledal a oslovil muzikanty, se kterými chtěl hrát. Zkoušeli jsme, za půl roku byla první deska. Hráli jsme výhradně vlastní věci a vyvíjelo se to dobře celých pět, šest let - až do té bouračky v roce 2000.
Milane, čím a kdy vás Narvan zaujal? Pamatuji si, že do rozhlasového Hudebního slovníčku jste mi je doporučoval už předloni...
Nytra: Mária Feinberga jsem znal ještě před jeho odjezdem do Států - ale nebylo to ještě žádné přátelství, spíš jsme o sobě věděli. Potkali jsme se párkrát, až se vrátil a dal dohromady Narvan. Sledoval jsem je zpovzdálí, pár písniček jsem znal a jejich muzika se mi líbila. Hráli dobře a hodně do toho dávali, byla tam velká porce energie. Koncem roku 1998 Mário plánoval, tuším, třetí album a pozval mě do studia. Vznikla jednak spontánní spolupráce, jednak opravdové kamarádství. V té době byli podle mého nejlepší brněnská kapela - ale než jsme mohli spolu vymyslet něco dalšího, tak přišla ta podivná nehoda.
Takže to podle vás obou vzalo dost nenadálý a smutný konec.
Nytra: Náhlé to bylo a je to určitě škoda, ale já myslím, že o žádný definitivní konec vlastně nejde. Kluci teď udělali zajímavý výběr ze všech tří alb, ta kapela, i když jinak, v jiné podobě, jede vlastně dál. I jejich písně žijou dál a Mário s Martym by byli určitě pro. Stejně si myslíme, že jsou jen dočasně mimo Brno.
Máte rozumný způsob vyrovnání se s osudem - přesto, Honzo, vnímáte s Mikešem nějaký vliv Mária a Martyho na to, co v muzice děláte dnes?
Machala: Ten vliv je například v tom, že musíme a hlavně chceme my dva spolupracovat dál, spolu. Je to lidský i muzikantský soulad, který vznikl v Narvanu a pořád trvá. A myslím, že vydrží dlouho.
Album, které pokřtíte, je vaším výběrem dokumentujícím oněch šest let Narvanu. Z čeho a jak jste vybírali?
Machala: Ze tří alb vydaných postupně od roku 1995 - Bez filtru, N2 a L.O.V.E. Ale nevybírali jsme vlastně my muzikanti, rozhodli to za nás fanoušci. Na internetových stránkách, které Narvanu dodnes píše náš kamarád, jsme před časem vyhlásili anketu a několik set našich posluchačů si hlasováním vybralo šestnáct písní - my jsme jenom jako bonus přidali jen dvě novinky, které se předtím na desce neuplatnily.
 Poslední koncert brněnské skupiny Narvan se uskutečnil v Pardubicích |
