Fimfárum 2

Fimfárum 2 - Fotografie z filmu Fimfárum 2 (2006) | foto: Falcon

Fimfárum druhé, spíš dobročinné

  • 1
První Fimfárum mělo krom hlasu Jana Wericha také šťávu, vtip i ráz celistvosti, ač se skládalo z pěti povídek dvou týmů.

Fimfárum 2 činí totéž, jenže výsledek chutná mdle: jako směs osvědčené úcty na pokračování a kolektivní skládačky bez vůdčí osobnosti. Nyní se zapojily čtyři týmy, ovšem tudíž jen do čtyř pohádek – a je hned znát, že čas plyne daleko pomaleji.

Potíž plyne ze známé poučky, že umění nezná demokracii, jen silné jedince. Fimfárum 2 však představuje pásmo historek, jež klade jednotlivé příspěvky vedle sebe, aniž mají přirozený "začátek, prostředek, konec", či navzájem soutěží.

Ač divák čeká bohatou inspiraci werichovským světem, liší se jen detaily. Úvodní epizoda Moře, strýčku, proč je slané? si mile hraje s moderními rekvizitami: s výtahem do pekla, kde má Lucifer terč na šipky, s dětmi u zrnící obrazovky či lupičským skorohororem, přesto obrazovým nápadům kraluje trefnost Werichova slovního vyjadřování, třeba jeho charakteristika "typického odpadlíka".

Následující Tři sestry a prsten vnesou do trochu jasnější stylizace opět pár hezkých maličkostí od prvků Marxe a Engelse po animaci představ, ústí však jen do rozpustilé frašky.

Hrbáči z Damašku vsadili na výraz výtvarně přízračnější, o to však studenější: hraje se nekonečné orientální psychodrama, jemuž chybí výrazná dějová pointa.

Až závěrečný Paleček přináší odlišnější rukopis, vtipné dětské hry s nádobím nebo s podobou sněžných "příšerek", ale také se rozlévá do přílišné epické šíře.

Ať za to může výběr příběhů či jejich ztvárnění, kolektivní leporelo prostě werichovské pohádky ilustruje bez výraznější vlastní rozšafnosti a rozpustilosti. Neurazí sice, ale potvrdí, že zítřek animace patří sólistům.

Fimfárum 2
Režie: Jan Balej, Vlasta Pospíšilová, Aurel Klimt a Břetislav Pojar. Vypráví Jan Werich.
Hodnocení MF DNES: