Filmové Benátky a spáry politiků

Nejstarší filmový festival světa - benátský - by letos slavil už sedmdesáté výročí, kdyby v jeho dějinách nedošlo k několikerým přeryvům, vesměs zaviněným politickou situací. Ročník, který začne na Lidu zítra večer slavnostní premiérou filmu Julie Taymorové Frida, což je životopis mexické malířky Fridy Kahlo se Salmou Hayekovou v titulní roli, je tedy ve faktickém pořadí padesátým devátým - a také tentokrát se nad jeho osudem stahovaly mraky.

Vítěz posledních italských parlamentních voleb Silvio Berlusconi a jeho pravicová vláda totiž vyměnili vedení celého Biennale, do jehož působnosti spadá kromě výtvarného umění, architektury a tance také filmový festival zvaný Mostra.

Dosavadní ředitel festivalu Alberto Barbera cítil své pravomoci natolik ohroženy, že podal demisi. O místo Barberova nástupce byla na počátku letošního roku rozehrána podivná hra: denně se střídaly na internetu zprávy, kdo všechno by měl být jmenován novým šéfem festivalu. Padala například jména režisérů jako Martin Scorsese a Quentin Tarantino, z nichž zejména toho druhého zřejmě kvalifikovalo pro funkci festivalového ředitele jen italské jméno.

Pochopitelně se tu objevovala rovněž jména různých reprezentantů italského pravicového tisku či manažerů. Naštěstí všichni včetně obou výše zmíněných amerických filmařů měli dost zdravého rozumu, aby tuto funkci vyžadující kromě organizačních schopností i obrovský objem znalostí a osobního nasazení s díky odmítli.

Nakonec dospěla rada Biennale k řešení, jež někoho udivilo, jiného pohoršilo, leč které se zdá rozumné každému, kdo něco ví o tom, jak se dělá filmový festival. Málokdo má totiž ve světě filmového umění i byznysu tolik konexí jako Moritz de Hadeln, muž, který byl do loňského roku dlouholetým ředitelem Berlinale a předtím řídil také festivaly v Nyonu a v Locarnu. Muž, který hovoří plynně několika jazyky, protože se narodil ve Švýcarsku, vyrostl v Itálii, studoval ve Velké Británii a dlouho žil a pracoval v Německu.

Tato výhoda měla paradoxně negativní dopad na jeho působení v Berlíně, kde se mu vyčítalo, že nemluví německy jako rodilý Němec. Ač italsky umí slušně, zcela jistě nikoliv jako rodilý Ital - a samozřejmě, že italským vlastencům je i zde jeho jmenování proti srsti. Ale kdo jiný než právě tak zkušený organizátor a znalec filmu by dokázal sestavit obstojný festivalový program za pár měsíců, jež dělily nového ředitele od jeho dubnového jmenování do začátku festivalu?

Příštích jedenáct dní ukáže, jak kvalitní filmy se "cizinci" de Hadelnovi podařilo shromáždit. Jisté je, že nový ředitel, zatím jmenovaný jen na rok, v zásadě příliš nezměnil strukturu programu a zejména zachoval novinku zavedenou loni ještě Barberou: vedle hlavní soutěže o Zlatého lva a další statutární ceny budou tak jako loni soutěžit o cenu dotovanou padesáti tisíci eur i filmy zařazené do sekce, jíž se říkávalo Film současnosti (Cinema del Presente) a která se nyní jmenuje Proti proudu (Controcorrente).

Ještě lépe jsou na tom začínající filmaři, kteří mají jako loni možnost získat nejen Lva budoucnosti, ale i sto tisíc eur.

Salma Hayeková a Alfred Molina ve filmu Frida.