Příběh špatného písničkáře, který jako jediný na celém světě nezapomněl písničky Beatles, takže si je přivlastní pro vlastní slávu, vzešel od seriálového autora Jacka Bartha, ale pak jej převzali mistři.
Scenárista Lásky nebeské Richard Curtis, režisér Milionáře z chatrče Danny Boyle, britské studio Working Title Film, americký Universal; dokonce dostali požehnání Paula McCartneyho, Ringa Starra i dědiců práv po Johnu Lennonovi a Georgi Harrisonovi. Zbývala maličkost: najít hlavního hrdinu.
„Na castingy přišla spousta velmi dobrých herců, kteří neuměli zpívat, a spousta velmi dobrých zpěváků, kteří neuměli hrát. Ani jedno by nefungovalo,“ líčí Curtis. Navíc měl uchazeč ovládat kytaru, piano a přitom bavit, takže museli risknout téměř neznámou tvář.
Když jim přivedli Himeshe Patela, nebyl rozhodně favoritem, jenže začal hrát a zpívat. „A v tu chvíli jsme věděli, že je to on, i když jsme měli napohled vhodnější kandidáty. Jako bych tu písničku, kterou miluju, nikdy předtím neslyšel. Přivlastnil si ji. Měl k písním Beatles naprostý respekt, ale zároveň se od nich osvobodil, takže jste měli pocit, že jsou to jeho vlastní skladby,“ líčí Boyle.
Právě díky dojmu, že v něm objevil geniálního autora, se začátečníka ujme skutečná hvězda pop music, Curtisův kamarád Ed Sheeran. Přesto s ním původně nepočítali, jeho roli nejprve nabídli Chrisovi Martinovi z Coldplay, a teprve když odmítl, šli za Sheeranem, který nadšeně souhlasil.
„Ed Sheeran je syn, kterého jsem nikdy neměl,“ tvrdí Curtis. „Když jsem byl mladý, měl jsem zrzavé vlasy jako on. Svým způsobem film trochu vypráví o něm, má podobné osudy jako náš hrdina.“ Sheeran bral projekt vážně, našel si čas na zkoušení, dělal si poznámky. „Je důležité najít harmonii mezi kariérou a osobním životem,“ popsal téma, jež důvěrně zná. „Mně trvalo osm let, než jsem ji našel.“
Když Curtis a Boyle, oba nadšení fanoušci Beatles, získali autorská práva ke skladbám legendární kapely, zdálo se, že projekt už mají pohromadě. Jenže teprve s písněmi je čekala hlavní práce: ve filmu totiž nezáleží pouze na tom, které konkrétní melodie tvůrci vyberou, nýbrž také na pořadí, v jakém je lidé uslyší.
Danny Boyle
Sama hudba totiž příběh muzikantského zloděje vypráví. Tak třeba titulní písní Yesterday dosud přehlížený mladík ohromí hned v úvodu své okolí. Když zazní In My Life, zapůsobí mimo jiné jako mylně pochopená žádost o ruku. Songy Here Comes the Sun, While My Guitar Gently Weeps a Hey Jude zase nahrává hrdina na své budoucí album a přitom prožije hořké prozření.
Zkusí mezi ně totiž propašovat jednu opravdu vlastní autorskou skladbu, z níž nedostatek jeho talentu vedle dokonalosti Beatles vyloženě čiší. Když prochází osobní krizí, nastoupí píseň Help! a chvíle, v níž rozpozná skutečné hodnoty, samozřejmě nemůže nic vystihnout lépe než All You Need Is Love.
Snímek je rozkročený mezi Velkou Británií a Spojenými státy, točilo se jak v Liverpoolu či na stadionu ve Wembley, tak v Los Angeles. Podobně jsou rozděleny první reakce kritiků, britské recenze jsou o poznání příznivější než americké. V každém případě po Freddiem Mercurym v Bohemian Rhapsody a Eltonu Johnovi v Rocketmanovi má kino další hudební poctu.
