RECENZE: Po Nedotknutelných pohladí i Výjimeční, ale předvídatelně

Autoři slavných Nedotknutelných Olivier Nakache a Eric Toledano přišli znovu s vlajkou humanity. Tehdy mladík z okraje společnosti učil žít bohatého invalidu, nyní jejich hrdinové dělají totéž s autisty.

V podstatě jde o láskyplné záchranáře hasící věčné průšvihy svěřenců, které zařizují humor, byť místy hraniční, na účet postižených. Pouze Vincent Cassel coby uštvané dobračisko, jež neumí nikoho odmítnout, baví i jako nešika v lásce.

Práce pečovatelů o nejtěžší pacienty, které jinde nechtějí, je nepochybně obdivuhodná, kresba prostředí autentická, výraz civilní – ale film sám naprosto předvídatelný. 

Včetně typicky francouzské „multi kulti“ idyly, kde spolupracují žid s muslimem, černí s bílými a chudí s ještě chudšími, včetně byrokratických kontrol stavějících povolení nad pochopení, včetně postavy nespolehlivého nováčka, jenž prohlédne. 

A včetně stavby vyprávění střídající naději s výbuchem a znovu totéž. 

Výjimeční

65 %

Francie, 2019, 114 min

Režie: Olivier Nakache, Eric Toledano

Scénář: Olivier Nakache, Eric Toledano

Hrají: Vincent Cassel, Reda Kateb, Aloïse Sauvage, Hélène Vincent, Alban Ivanov, Darren Muselet

Kinobox: 77 %

IMDb: 7.4

Zkrátka po filmařské stránce Výjimeční ničím nepřekvapují, ač jsou divácky vstřícní, protože až dojemně pozitivní. 

Německý Narušitel systému je však převyšuje, neboť v podobném tématu si dovolil pochybnosti a soustředěním na jeden osud zasáhl více než kolektivní pocta s kamufláží komedie.