Film, který stál deset milionů eur a je tak dosud nejdražším německým televizním filmem, se snaží o pečlivě vyvážený pohled na událost na pozadí milostného melodramatu.
Dílo zobrazující Němce jako válečné oběti by bylo nemyslitelné ještě před nějakými deseti lety.
Veřejnoprávní televizní stanice ZDF však natočila tříhodinový snímek, aby vyvolala debatu. Při pondělním zvláštním promítání pro novináře zároveň zahájila i kampaň za prodej filmu do zahraničí - a možná i do zámoří.
"Vůbec nám nevadí, pokud vyvoláme kontroverzi," řekl producent ZDF Günther van Endert o nejdražším televizním filmu německé historie.
"Pečlivě jsme se snažili ukázat obě strany. Byl to mimořádně delikátní úkol. Vedlejším produktem bude kontroverze, ale nebyl to náš hlavní cíl. Chtěli jsme natočit vyvážený příběh," dodal a poukázal na to, že na filmu spolupracovali jako poradci nejen němečtí, ale i britští historikové.
Hraný film i dokument
Kostrou filmu, odehrávajícího se na pozadí bombardování, je málo pravděpodobný milostný příběh mezi britským pilotem, skrývajícím se po sestřelení v Německu, a německou zdravotní sestrou.
Film je proložen anglicky mluvenými scénami, v nichž se důstojníci a piloti královského letectva připravují na útok. V těchto scénách se objevují jak výroky ospravedlňující chystaný nálet, tak i názory zpochybňující útok na civilní cíle.
Doplňují je i názory "dobrých" i "špatných" Němců, stejně jako Židů, kteří se na útok dívají jako na součást svého osvobození. Válka byla téměř u konce, když britské a americké bombardéry v noci ze 13. na 14. února 1945 ve třech vlnách Drážďany zničily. Do té doby téměř nedotčené město bylo změněno v peklo, v němž zahynulo nejméně 35 tisíc lidí.
Obviňování Britů se nedovoluje
Po celou svou poválečnou historii Německo za Drážďanami tiše truchlilo, ale zdržovalo se veřejného obviňování Britů za událost, kterou mnozí považují za masakr.
Šest desetiletí po skončení války a poté, co většina pamětníků již zemřela, objevují se v posledních letech knihy a filmy, které začínají ukazovat Němce nejen jako pachatele, ale i jako oběti.
"Dlouho jsem si myslel, že Churchill bombardoval Drážďany hlavně proto, aby udělal dojem na Stalina," říká van Endert v souladu s přesvědčením většiny Němců, že britský válečný premiér obětoval civilisty bez skutečného vojenského odůvodnění.
"Ale čím víc jsem se problému věnoval, tím víc jsem si uvědomoval, že Drážďany nebyly nevinným městem, ale důležitou křižovatkou pro přesuny vojsk a místem výroby zbraní. Ve filmu jsme také chtěli ukázat, že britští piloti nebyli ztělesněním zla, ale spíš sympatickými chlapíky," řekl producent.
I když se ale film opravdu snaží o co nejvyváženější pohled, je stále ještě překvapivé slyšet Němce nazývat spojence teroristy nebo britské důstojníky říkat svým pilotům: "Hodně štěstí mládenci a bombardujte to město, dokud neshoří."
