Celkem se na takzvaném place míhá 150 komparzistů. Film vypráví příběh malého děvčátka, které adoptují bezdětní manželé. Nechají ji zapsat do židovské matriky jako svou dceru.
Píše se rok 1933, Klárka je nenávratně židovkou a nikdo pochopitelně neví, že za pár let čeká Evropu strašák v podobě nacistického Německa a holocaustu.
Nešťastní manželé Ohrensteinovi se za každou cenu snaží Klárku ochránit před událostmi, které by se jí, kdyby zůstala křesťankou, netýkaly.
"Poslední zbytky Židů, kteří utekli z Vídně do Čech, odtud odjíždí do Ameriky. Je to loučení, možná už navždy," popisuje natáčení v Liberci vedoucí produkce Eliška Sekavová z České televize, která film produkuje.
Nejprve se zkouší. Komparz a deset herců. "Strkejte se, rozlučte se, mávejte, házejte do vlaku kufry. Ale hlavně žádný smích. Je to tragédie. Poslední rozloučení se svými rodinami, příbuznými," přikazuje asistentka režie.
Po zkoušce už zazní jasné signály: Klapka, kamera a jedeme! Jenže scéna se točí opět znovu. "Pár lidí se smálo, to nesmíte," upozorňují z režie.
Režisér Svoboda, autor ceněných snímků jako Sametoví vrazi či Udělení milosti se zamítá, v bílém tričku s úsměvem na rtech udílí další povely.
"Méně kouře potřebujeme," vydává pokyn směrem k filmovým asistentům, kteří umělým kouřem navozují atmosféru vlaku připraveného k odjezdu.
Filmaři točili v Liberci už i na jaře a v zimě. "Na Masarykově třídě byla vila rodičů hlavní hrdinky," odhaluje Sekavová.
Liberecko filmařům bohatě stačí na to, aby z něj udělali nejenom Prahu, ale i Terezín a Osvětim. "Na nákladovém nádraží v Liberci jsme točili scény z Terezína, Osvětimí se stala Raspenava," dodává produkční.
A kdy diváci film uvidí? "Hotovo bude na konci roku. Pak už to záleží na programové sekci televize," uzavírá Sekavová.
