Film, kde legendy posloužily komunismu

  • 70
Drsným průvodcem padesátými léty je znovuobjevený film Únos z roku 1952 od režisérských legend Jána Kadára a Elmara Klose. Zapsali se do historie oskarovým Obchodem na korze. "Únos, to je jiné těsto, při němž divákovi naskakuje husí kůže," tvrdí filmový historik Pavel Taussig.

„A pokud vím, tak ho neznají ani filmoví fajnšmekři,“ dodává.

Obnovenou premiéru zapomenutého díla uvede po padesáti letech Mezinárodní festival leteckých filmů, který se bude konat od 30. září do 7. října v Praze.

Únos byl natočen podle skutečné události. Piloti, kteří za druhé světové války bojovali ve Velké Británii, unesli tři dopravní letouny Dakota i s pasažéry do západního Německa. Letci neměli na vybranou - dříve či později jim jako „agentům imperialismu“ hrozil komunistický kriminál nebo smrt.

Film je líčí jako „zrádce, kteří se po útěku požírají v bahně emigrantského tábora“. Ředitel festivalu Milan Mikulecký říká, že byl proti uvedení filmu. „Major Zeman je odvarem Únosu a stejně tak nacistické propagandistické filmy. Přání diváků festivalu však zvítězilo. O Únosu panují mýty kvůli režisérům i hvězdnému obsazení, avšak jen málokdo ho viděl. Diváci budou šokováni.“

Taussig vzpomíná, že v šedesátých letech mu Klos přiznal: „Ten studenoválečnický průšvih mi už nikdo neodpáře.“

Hvězdný film z 50. let nahání husí kůži
Zarážející výpověď o Češích a jejich historii vydaly archivy. Lidem se tak nabízejí zapomenuté či naprosto netušené dokumenty. Jedno mají společné - šokují i po více než padesáti letech.

Chtěli byste vidět propagandistický film Únos z roku 1952?

Dech studené války vane například ze zcela zapomenutého filmu Únos režisérských legend a nositelů Oscara Jana Kadára a Elmara Klose. Hvězdné je i obsazení díla: Rudolf Hrušínský, Miloš Kopecký, Ladislav Pešek, Rudolf Deyl či Felix le Breux.

Umělci, které si lidé spojují se statečnými postoji na sklonku komunistického režimu, vystupují ve zcela protikladných rolích.

Pracovník Národního filmového archivu Miloš Fikejz jim to nezazlívá: „Jen si vzpomeňte, že například i takové osobnosti jako Jan Tříska hrály v natolik pochybném díle, jako je major Zeman. A odmítnout ve dvaapadesátém - kdy šlo často i kvůli maličkostem o krk - roli ve filmu, který pranýřuje rejdy imperialismu, to bylo minimálně o konci kariéry. Kdyby to udělal Miloš Kopecký či Rudolf Hrušínský, na dlouhá léta by si u filmu či divadla ani neškrtli.“

Únos je podle historiků výjimečný tím, že extrémně tvrdou militantností přebíjí všechna díla, v nichž komunisté útočí na imperialismus a jeho agenty - vojáky, kteří bojovali za druhé světové války na Západě, duchovní, továrníky, inteligenci i kavárníky.

Například Miloš Kopecký představuje v Únosu rozmařilého jazzového hudebníka, který podlehl americkému způsobu života bez hodnot. Sotva ho však po únosu dopravního letadla do západního Německa poznal, pokorně opouští tábor revanšistů a vrací se do náruče mírumilovného pracujícího lidu Československa.

Podkladem ke scénáři Únosu byla skutečná událost, o níž tehdejší Rudé právo psalo: „Zákeřný čin je dalším důkazem, že v Československu provozují své zrádné dílo sabotážní a špionážní skupinky, spojené se zahraničními nepřáteli a neštítící se v nenávisti ničeho. Řada těchto skupin byla již odhalena a zneškodněna. Záškodnická skupina letců bude burcovati na nejvyšší míru ostražitost lidu, který ráznou rukou se dovede vypořádat se zločineckými teroristickými živly...“

Únos není podle ředitele festivalu Milana Mikuleckého jediným dílem, na nějž se zapomnělo nebo které se podařilo čirou náhodnou objevit. „V archivech jsme nedávno našli díla s nevyčíslitelnou hodnotou, která přinášejí netušená svědectví o historii Československa.“