Film, kde každý každého navždy ztratí

čtvrtek 13. června 2002

Dva týdny po ocenění získaném na zlínském festivalu vstupuje do českých kin Mexická jízda. Výhodnější start si nemohla přát. V paměti ještě vězí skvělá (a lehce skandální) pověst filmu, který na půdě dětské přehlídky, byť v sekci pro mládež, bezděky provokoval. Hosté si tu špitali: Ano, film je bezesporu výtečný, ale hrát ho pro mladé? Vždyť je celý jen „o tom“.

O tom znamená o sexu. A je pravda, že chlapečtí hrdinové Mexické jízdy prakticky o ničem jiném nemluví, nic jiného neprovozují a po ničem jiném netouží. Ale to je zcela věrné a přirozené - vždyť je jim sedmnáct! Navíc začaly prázdniny, jejich přítelkyně odjely do ciziny, ve městě zbyly jen nuda, marihuana, mejdany a letmá péče rodičů z vyšších společenských kruhů, kteří kluky naženou na noblesní svatbu za účasti prezidenta, vnutí jim tmavé obleky, spočítají jim vypité skleničky a zase běží potřást rukou někomu významnému.

Co jiného se dá dělat mezi honorací, jejíž řidiči se zatím cpou u vládních limuzín výslužkou, než někoho polít, urazit, šokovat? Anebo se bavit bájí o daleké rajské pláži - lží, s jejíž pomocí chtějí oba mladíci oslnit mírně zmatenou Španělku, o málo starší, leč vdanou krásku, o jejímž těle beztak mohou pouze snít.

Mexická jízda USA/Mexiko, 2001
režie	Alfonso Cuarón
scénář	Alfonso Cuarón Carlos Cuarón
kamera	Emmanuel Lubezki
hrají	Diego Luna Gael García Bernal Maribel Verduová
hudba	Natalie Imbruglia
původní název	Y tu mamá también
délka	105 minut
žánr	road movie
Mexická jízda - premiéry
kina	13. června 2002

Jenže nevinná hra dostane spád. Autoři našli dva silné motivy - jeden dlouho skrývaný - pro hrdinčino rozhodnutí opustit manžela a vydat se na bláznivou cestu se zaskočenými, leč polichocenými kluky do smyšleného ráje. Jejich zdánlivě bezstarostná jízda má originální sestavu: dva pubertální studenti, kteří své nejistoty skrývají za recesemi, siláckými řečičkami a kouzelným manifestem nerozlučných „nebeských borců“, a mladá žena s intelektuálními mindráky, leč jasnou převahou své životní a erotické zkušenosti, kterou vtělí do vlastního „manifestu“ pravidel velitelky výletu.

Servisní článek k filmu čtěte ZDE.

Čirá uvolněnost, jež postupně přejde od slov ke „spravedlivě“ rozdíleným praktickým lekcím v milování, promění nejen vztahy uvnitř trojice. Humor, bolest, poznání - to jsou milníky pouti, na jejímž konci najdou kluci stud dospělosti a žena osvobozující smíření se svým údělem. Každý každého však navždy ztratí.

Ale Mexická cesta není „jen“ soukromým příběhem o jednom hříšném létu a hořkosladkém porušování všech manifestů světa. Zprvu až rušivě chladný vypravěčský komentář, který děj provází, se brzy stává novým rozměrem filmu, jakýmsi sociálním cestopisem země a lidí, jež hrdinové míjejí. Kratičké obrazové momentky - vojáci, policisté, kříže u silnic, stařeny s groteskními suvenýry, zašlé hotýlky s bazény plnými listí, rybářská rodinka, ba i to stádo vepřů, jež zpustoší tábořiště - jsou v několika suchých větách „dopovězeny“ a vřazeny do souvislostí tvořících obraz dnešního Mexika. Divák je objevuje stejně užasle jako hrdinové, zhýčkané děti velkoměsta s kapsami plnými peněz, děti, které svištěly kolem služčiny rodné vsi či netrpělivě troubily v zácpě zaviněné demonstracemi, na něž hleděly s pohrdáním. Nejen ve věcech sexu po téhle jízdě nebudou už nikdy stejní, jako byli před ní.