Zákaz je částečný a jednotlivá promítání jsou povolena, upřesnila Meduza.
Snímek ruské režisérky a novinářky Taťjany Sorokinové je založen na komentářích mnoha odborníků, z větší části ruských, ale také amerických a evropských, a vyznívá nezaujatě. Pokud by ho ruské ministerstvo nezakázalo, jistě by si cestu na plátna kin našel, domnívá se Meduza. Film má podle ní víc než s ruskými dokumenty víc společného s produkcí platforem HBO nebo Netflix.
Film se mohl ruskému ministerstvu kultury znelíbit, protože připomíná, že hladovějící ruští rolníci se nakonec dočkali zahraniční pomoci, především z USA. Pomoc tehdy prosazoval tehdejší ministr obchodu a budoucí americký prezident Herbert Hoover. Jenže ruská vláda dnes opakuje, že zákeřné Spojené státy vedou proti Rusku skrytou válku Západu a doby Sovětského svazu jsou oslavovány jako éra, kdy Rusové „nikoho nepotřebovali“, podotkla Meduza.
Hladomor, o němž se mluví také jako o hladomoru v Povolží, zasáhl v letech 1921 a 1922, v době ruské občanské války, rozsáhlé oblasti bolševického Ruska. Podle Meduzy si tato katastrofa, která se děla na pozadí vyhlášení Sovětského svazu v roce 1922, vyžádala šest milionů životů. Hromadná úmrtí, četné případy kanibalismu, naprostá bezmoc a často i lhostejnost státu jsou důvody, proč se o této historické události ani v Rusku mnoho nehovoří.
Jako Rus cítím velikou vinu, nemohu si pomoci, přiznává dramatik Vyrypajev |
Ještě zarytěji se ale v Rusku mlčí o druhém hladomoru, tedy tom, který postihl Sovětský svaz, převážně Ukrajinskou SSR, ve 30. letech. Pokud Vladimir Lenin v době předchozího hladomoru nechal spisovatele Maxima Gorkého, aby prosil světové společenství o mezinárodní pomoc, jeho nástupce Josif Stalin ve 30. letech zvolil opačnou strategii. Někteří historikové uvádějí, že Stalin hladomor na Ukrajině rozpoutal záměrně. Kyjev hladomor označuje za genocidu.
Podle Meduzy zůstává otázkou, zda by v Rusku mohl vůbec vzniknout objektivní dokumentární film o smrti milionů Ukrajinců vinou sovětského vedení v době tohoto druhého hladomoru. V mlčení o obou katastrofických událostech Meduza spatřuje paralelu se současnou situací a poukazuje, že ruské úřady se snaží potlačit jakékoli zmínky o válce na Ukrajině, které nejsou v souladu s jejich výkladem.
