Producent filmu a manažer Psích vojáků Romek Hanzlík
Kdy vás napadlo, že natočíte celovečerní film o Filipu Topolovi?
na filmu jsme začali pracovat přesně před dvěma lety. Mně Psí vojáci hrozně chyběli, najednou mi došlo, že už neuvidím žádný jejich koncert, že to skončilo tak náhle. Asi jsem chtěl nějak vyplnit to ticho a prázdnotu po Filipově smrti. Přišlo to ale tak nějak samo. S Václavem Kučerou jsme se pustili do díla bez jakéhokoliv finančního zajištění, všechno se pak řešilo za pochodu. Řekli jsme si, že ten film musíme udělat, i kdybychom neměli co jíst. Pak se k nám přidal Petr Koza z Bio Art Production, kameraman Diviš Marek, střihač Vilém Šrail a měli jsme pohromadě výborný tým. Musím se přiznat, že mi tenkrát ještě nedocházelo, do jaké náročné disciplíny se pouštím a co všechno mě čeká. Byly i okamžiky, kdy jsem si říkal, že kdybych to byl býval věděl, tak bych si to byl snad i rozmyslel. Přitom už nešlo couvnout. Naštěstí jsem zrovna v té době narazil na tyto věty Miloše Formana v knize Lekce filmu: „Musíte umět být bláhový. Myslel jsem na to opět nedávno, když jsem po dlouhé době znovu viděl v televizi film Vlasy. Říkal jsem si, že kdybych tehdy býval věděl, jak složité bude ten film natočit, nikdy bych se do toho nepustil. A mimochodem si myslím, že dnes bych se už podobný film také dělat neodvážil. Protože jsem si příliš dobře vědom nebezpečí, překážek a nočních můr, které taková zkušenost představuje. Je to ale škoda, protože jsem současně hrdý právě na to, že jsem tak ohromnou věc zvládl. Domnívám se tedy, že nevědomost, ať už záměrně či nikoli, patří k povinnostem filmového tvůrce, neboť ona jediná mu poskytuje možnost uskutečnit nemožné.“ Ani náhodou se nechci porovnávat s Formanem, ale těchto pár vět mi hodně pomohlo. Najednou už jsem viděl světlo na konci tunelu hodně jasně. Už jsem věřil, že všechno dobře dopadne.
Z natáčení filmu Takovej barevnej vocas letící komety: profesorka Filipa Topola na varhany
Propátrali jste spoustu archivů. Jaký nález vás nejvíc překvapil?
Překvapila mě Filipova učitelka na varhany na lidové konzervatoři, která nám řekla, že Filip byl takový vážný, nikdy se neusmál, a dokonce až po mnoha letech se dozvěděla, že hrál v nějaké kapele. A to bylo v období, kdy Filip řádil na koncertech jako excentrik. Často jsem se ptal lidí, jestli Filipa považovali za introverta nebo extroverta. Každý říkal něco jiného. I to je jedna z otázek, na které ve filmu hledáme odpovědi. Já sám pro sebe jsem si odpověď našel, ale třeba někdo ve filmu najde jinou odpověď. Šokující je také jak si Filip ve čtvrnácti letech, kdy kluci kreslí rakety nebo draky, maloval svoje výslechy na StB.
Museli jste dělat při natáčení nějaké kompromisy?
Jako producent filmu jsem udělal všechno pro to, abychom kompromisy dělat nemuseli. Je fakt, že několikrát jsem stál před rozhodnutími, jestli jít kratší a jednodušší cestou, nebo tou delší složitější. Vždycky jsem si položil otázku, která cesta bude nejlepší pro výsledek filmu. A když jsem si to takto postavil, nebylo už co řešit. Já s Filipem pořád komunikuji. Nevykládejte si to příliš spiritisticky, ale jsem přesvědčen, že Filip hodně takových rozhodnutí udělal za mě.
Odmítl někdo mluvit do filmu?
Ano. Vzpomínám si minimálně na dva případy. Ty osoby pro to měly svoje důvody, které s filmem nesouvisely. Nebyly to rozhodující postavy Filipova příběhu. Na druhou stranu jsme ale natočili takového materiálu, že by z toho mohl být ne film, ale seriál. Ve filmu se objevuje tak 1% všeho, co jsme natočili.
Z natáčení filmu Takovej barevnej vocas letící komety (zleva členové Psích vojáků David Skála a Jan Hazuka, režisér filmu Václav Kučera)
Ve filmu je, trošku překvapivě, Topolova smrt vlastně jen naznačena. To byl záměr od začátku?
Tuto otázku jsme řešili celé dva roky, co jsme se filmem zabývali. Postupovat chronologicky Filipovým životem, anebo film začít jeho smrtí? Jak pak ale filmový příběh ukončit? Chtěli jsme se každopádně vyhnout modelu Třináctá komnata nebo Příběhy slavných. Jeho smrti je ve filmu přítomna, ať chcete či nechcete, pořád ji cítíte, ale soustředili jsme se na Filipův život, na jeho tvorbu a to, co svou hudbou předal nám všem.
V čem byl Filip Topol podle vašeho názoru nejvíc jedinečný?
Strávil jsem s Filipem Topolem a Psími vojáky kus života. Hráli jinak, než všechny kapely světa. Nepodobali se vůbec ničemu - ani u nás, ani ve světě. Ani hudbou, ani životem. Nyní, s odstupem času, po dvouleté práci na filmu, si daleko hlouběji uvědomuji, čeho neuvěřitelného jsem byl svědkem, jakou mimořádnou osobností, kterou nelze k ničemu přirovnat, Filip byl.
