Páteční večer v pražském Rudolfinu otevřela Beethovenova Symfonie č. 2, zahraná s profesionálně. Zařadit světovou premiéru soudobé skladby až po populárním klasikovi by od jiného pořadatele, obracejícího se k nepoučenému publiku, bylo možná riskantní, ale návštěvníci abonentních koncertů filharmonie mají svou úroveň.
Tu má i jeden z předních skladatelů své generace Milan Slavický (1947), jehož Requiem filharmonie představila ve světové premiéře. Autor je komponoval v letech 2000 až 2001 a opus věnoval svému otci, jednomu z nejinvenčnějších českých komponistů 20. století, Klementu Slavickému, který zemřel roku 1999.
Nové zpracování známé, mnohokrát zhudebněné tematiky nepostrádá myšlenkovou závažnost a nevzdaluje se ani komunikaci s posluchačem. Slavický zvolil pouze část liturgického textu a předepsal jen dva sólové party, oba určené pro nižší hlasy.
Třebaže tedy ve skladbě nechybějí dramatičtější poryvy, hlavně v Dies Irae, celek se odvíjí spíše jako intimní, tu vyděšený, tu smířlivý dialog člověka se smrtí. Kromě dirigenta, orchestru a sólistů Ivana Kusnjera a Jany Štefáčkové dodal skladbě patřičnou váhu Pražský filharmonický sbor.
