Patřičně náladotvornou hudbu převážně v rytmu swingu obstaral Ondřej Brousek, který přiznaně cituje různé šlágry (zazní i semaforský hit Je to láska).
Vinohradští se předvádějí jako solidní tanečníci a obstojní zpěváci. Režisér Balaš se v žánru frašky i grotesky pohybuje suverénně a tuto ostřílenost prokázal i ve vinohradské inscenaci, kterou našponoval množstvím gagů. Přesto jde místy o trochu dýchavičnou podívanou.
Třesoucí se zákusek
Zavinila to prozatímní nevyhranost představení, zejména v prvních scénách se herci pohybovali ve svých úlohách jako v cizích šatech. Druhá výtka směřuje ke snaze bavit za každou cenu. Ta totiž nese ovoce, leč často nahnilé. Nešťastným nápadem je třeba řešit přestavbu scény neobratným kouzelnickým výstupem.
Příslovečně se "králíci" netahají z klobouku, ale z poklopce. Největší výtka však směřuje k potřebě "pojistit" vtip vulgární tečkou (to je patrné zejména v úplném závěru).
Figarova svatba může být trochu košilatá, ostatně inscenace s tím umí vtipně pracovat (nápaditý zákusek pro záletného hraběte Almavivu ve formě poprsí z třaslavého pudinku), ale hrubost jí nesluší. Mezi podařená čísla patří naopak holičská scéna střižená do svižného rytmu uherského marše.
Rolí se herci chopili s chutí. Jiří Dvořák jako Figaro s obligátním šátkem na hlavě, oblíbenou to rekvizitou všech Sganarelů, Scapinů a jiných šibalů, má v sobě potřebné fanfaronství i drzost.
S Almavivou Svatopluka Skopala by zase člověk skoro soucítil, když se mu pletky nedaří. Se svými mužskými protějšky komediální krok drží i Zuzanka Andrey Elsnerové a hraběnka Jany Malé.
Byť je Figarova svatba na Vinohradech odlehčenou, spíše lidovou zábavu, stále platí, že méně je někdy více.
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais: Figarova svatba
Divadlo na Vinohradech Praha, Režie Radek Balaš, délka představení 145 minut.
Hodnocení MF DNES: 60 %
