RECENZE: Fidelio ve Stavovském neumí ani provokovat a nutí ke smíchu
Nutno předeslat, že Fidelio, jediná opera od velkého německého symfonika, je záludný v několika směrech. Jednak samotným dějem a jeho vyústěním, z dnešního pohledu jistěže idealistickým. Opery nazývané „osvobozovací“, které v obecné rovině zosobňovaly touhu po svobodě a spravedlnosti v rozvrácené společnosti, byly populární v době Francouzské revoluce, ostatně nějaký podobný příběh se údajně v časech jakobínského teroru skutečně stal.
Ludwig van Beethoven: FidelioDirigent: Andreas Sebastian Weiser Režie: Vera Nemirova Národní divadlo, první premiéra 22. září 2018 ve Stavovském divadle |
Je fakt, že v dnešní době není snadné uvěřit, že žena se přestrojí za muže, vloudí se do přízně žalářníka a v pravou chvíli osvobodí neprávem vězněného manžela, čímž dojdou naplnění humanistické ideály. Operu komplikuje i fakt, že Beethoven nebyl zběhlý v komponování pro lidské hlasy, zacházel s nimi spíše jako s hudebními nástroji; proto není snadné operu obsadit. Přesto se stále hraje, protože hudba je neobyčejně silná.
Když by si tedy divák udělal výlet po různých zahraničních scénách, jež uvedly Fidelia, nejspíš by hleděl na moderní věznice v diktaturách 20. a 21. století, sledoval by ironizující, či dokonce do tragédie stočené konce, nahrazující sborovou oslavu věrné manželky, jak si to představoval Beethoven. Mnohé ze současných inscenačních postupů se dávno staly novým klišé, jež nahradilo ta dřívější. A navíc by v běžném provozu slyšel zdaleka ne vždy prvotřídní výkony.
Ale: Když už se Národní divadlo rozhodne hrát Fidelia, navíc ve Stavovském divadle, kde měl roku 1814 českou premiéru pod taktovkou samotného Carla Marii von Webera, člověk by čekal, že se právě dotyčným záludnostem management vyhne a vše důkladně promyslí. Nepromyslel.
Bulharsko-německá režisérka Vera Nemirova stvořila jednu z mnoha nicneříkajících, nudných aktualizací. Vše se odehrává samozřejmě v současnosti, v uniformně temném studeném prostoru, jenž by mohl být vším. Všichni jsou ošuntělí, nejen vězni. Žalářník v montérkách vypadá jako automechanik, jeho dcera Marzellina jako uklízečka. Nechybí bezpečnostní služba v černých uniformách. Polomrtvý Florestan se ve své cele probírá haldou papírů – studuje úřední akta, či se dal na básnění? Jestli se to vše hraje vážně nebo ironicky, nelze rozhodnout. Schází jakýkoli náznak myšlenky, o čem to vlastně celé je. Ach ano, o lásce.
Dvě scény publikum „ocenilo“ smíchem, ba i potleskem jako dobrý vtip: Když Leonora snažící se zabránit vraždě svého manžela ve vrcholné chvíli odhalí (dlužno dodat, že zafačovanou) hruď, aby dokázala, že je žena. A následně když z propadliště napůl vyjede hráč na trubku, jejíž signál přináší do nejvypjatější chvíle spásu, a následně zase sjede dolů. To je nejen vrchol Beethovenovy opery, ale vlastně i jeden z nejslavnějších hudebních momentů vůbec. V originále má zaznít ze zákulisí. Režisérčina prostoduchá banalizace, při níž se diváci „na první dobrou“ rozesmějí, sráží Beethovenovy představy do bláta, ale ničím myšlenkově stejně nosným, klidně i provokativním, je nenahrazuje.
Začít od nuly
Pro první premiéru pozvalo Národní divadlo hosty ze zahraničí. Jistě, v jeho souboru přinejmenším hlavní role nikdo neuzpívá. Někteří ze zahraničních pěvců mají i působivé životopisy, otištěné v programu, jenže rozhodovat by mělo ne to, jak a kde zpívali před deseti patnácti lety, ale jak a kde zpívají nyní. A to už je většinou druholigová úroveň.
Sopranistka Melanie Dienerová by možná pro Leonoru měla hlas, silný, v hloubkách objemný, jenže její soprán je dávno za zenitem, zní pronikavě a strnule. Paradoxně příjemněji zněl v mluvených pasážích. Švédský tenorista Daniel Frank zpíval trýzněného Florestana jako by skutečně byl na pokraji sil - z posledního dechu, nejistě, natož s nějakým výrazem. Zlovolný don Pizarro působil v podání rakouského basbarytonisty Sebastiana Holecka spíše jako dobromyslný strejda a vlastně tak i zpíval, rozhodně to neznělo zlověstně a výhrůžně. Všechno v tomto obsazení je takové „nijaké“, bez barvy a zvuku, což se dá říct i o představitelích dalších rolí, Olegu Korotkovi v roli žalářníka Rocca a tenoristovi Josefu Moravcovi jako Jaquinovi. Jediný výkon, který aspoň trochu utkvěl v paměti, podala sopranistka s pěkně posazeným znělým hlasem Felicitas Fuchsová v úloze Marzelliny, žalářníkovy dcery zamilované do Fidelia. Stavovské divadlo není nejpříjemnější akustický prostor pro diváky i interprety, ale za to, jak matně, téměř nedozkoušeně a nepřesně zněl orchestr, nemůže. Spíš dirigent Andreas Sebastian Weiser.
Nový umělecký šéf opery Per Boye Hansen z Norska, jenž má nastoupit příští sezonu, zkrátka bude muset řešit spoustu věcí. Jeho jmenování bylo jistě překvapivé, v jistém smyslu odvážné. Aby se však skutečně Opera Národního divadla odlepila ode dna, musel by ji nový šéf doslova a do písmene rozpustit a začít od nuly, s úplně jinými lidmi. A dá se předpokládat, že to nebude snadné.
Tipy z televizního programu
Recenze: Fantastická zvířata: Brumbálova tajemství 60 %, Mrazivá pomsta 60 %, Mission: Impossible 3 70 %, Teroristka 55 %, Barry Seal: Nebeský gauner 65 %, Soudce 65 %, Aquaman a ztracené království 30 %, Jsem božská 40 %, Tanečnice 60 %
Klíčová slova: Fotbalista roku, Zuzana Smatanová, Výměna manželek, Survivor Česko & Slovensko
Seriály: Stíny v mlze, Vytoč mého agenta, Jedna rodina, Na vlnách Jadranu, Policie Hvar, To se vysvětlí, soudruzi!, Boží mlýny
Buranství, říká o přerušení Kaščejevy na Českých lvech režisér Chlupáček
Rozstřel Loni společně uvedli do kin film Úsvit, letos na televizní obrazovky vyslali minisérii To se...
RECENZE: Gabriela Soukalová ve sprše i v moři. Dokument jí zadal pózy
Premium Pod názvem Gabriela Soukalová: Pravda se pořád vyplatí vešel do kin dokument, v němž se zpovídá...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
České filmaře zatkli při natáčení ve Vatikánu. Teď se chtějí vrátit zpět
Premium Štáb snímku Ďáblova sbírka skončil po natáčení na Svatopetrském náměstí na policii, která zabavila...
Metoda Markovič: Scény z výslechů byly hodně intimní, říká představitel Hojera
Rozstřel Herec Petr Uhlík, tvář dvou výrazných televizních projektů letošního roku: minisérií Metoda...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
KOMENTÁŘ: Desatero pro všechny, kdo rádi hlásají velké pravdy
Premium Málokdo si zapamatuje, kdo si o víkendu připsal České lvy nebo Oscary, ale zato se bude ještě...
Vedle ořezaného stromu vyrostla nová Banksyho malba, má ekologický apel
Nová nástěnná malba v londýnské čtvrti Finsbury Park přilákala davy lidí. A to i přesto, že se k...
RECENZE: Album Visions od Norah Jones je ospalá jazzová „pohodička“
Vůbec nejnešťastnější hodnocení, které se může dostat jakémukoliv uměleckému dílu je, prohlásíme-li...
RECENZE: Bez nápadu. Justin Timberlake vydal až odpudivě prázdnou desku
Premium O aktuálním albu Everything I Thought It Was hovořil zpěvák a herec Justin Timberlake ještě před...
OBRAZEM: Hudba v extravagantních kostýmech. Róisín Murphy nadchla Forum Karlín
Irská zpěvačka Róisín Murphy koncertovala v neděli 17. března v pražském Foru Karlín. Během...