Miroslav Bambušek

Miroslav Bambušek - Režisér Miroslav Bambušek (2007) | foto: Dan Materna, MF DNES

Fidel plný razance a koulí, ale bez vtipu

Obrovské osobní nasazení prokázali herci Miroslava Bambuška v jeho autorské inscenaci Na Fidela mi nesahej.

Bambušek, inspirován zřejmě nedávno v Praze uvedeným düsseldorfským Macbethem, nechává své herce – pouze muže – hrát často nahé, fyzicky i mentálně ponižované, znásilňované a uzurpované.

Genitálie, zdeformovaná těla, estetika hnusu a ošklivosti, to jsou základní parametry této – na zdejší poměry – radikální performance.

Od počátku jasno
Jejím ústředním tématem je autorovo vypořádávání se s kubánským režimem Fidela Castra. O žádnou analýzu toho, co Castro pro Kubu a svět znamenal či znamená, však nejde. Bambušek má od začátku jasno, žádný sentiment či rozpaky nemá.

Na Kubě je "zasraně" šílený režim vedený "zasraně" trapnými exhibicionistickými šílenci. Stejně tak by však mohl popisovat Pol Potovu Kambodžu, Husákovo (či Gottwaldovo) Československo, Stalinovo Rusko či Hitlerovo Německo. Pro Bambuška není rozdílu. Revoluce je totalita a totalita je peklo.

Děj se odehrává v nejasně vzdálené budoucnosti, zřejmě v blázinci, ale také možná na slunné pláži mezi retardovanými kubánskými dětmi vedenými samolibým vychovatelem nebo třeba v americkém či jiném gulagu typu Guantánamo.

Takový je dnešní svět vymknutý z kloubů. Šílenství a děs bují všude, bez rozdílu místa a určení. Mezi dětinsky se chovající osazenstvo ovládané jakýmsi "Velkým bratrem" Matthowem (Tomáš Jeřábek) přibudou tři monstra v maskách. Možná emigranti, možná mořské obludy.

Zprvu vytahují na diváky své genitálie a tváří se jako freaks z Rocky Horror Show. U "přijímače" jsou pak nazvány jmény hlavních protagonistů historie kubánského revolučního režimu: Ernesto Che (Karel Dobrý), Arnaldo Ochoa (Howard Lotker) a Commandante Fidel (Jan Lepšík).

Nebývalé herecké kreace
Co se pak děje, už nelze ani popsat, natož tomu porozumět. Divák je svědkem jakéhosi nekontrolovatelného karnevalového reje bizarností, který se vysmívá všem dostupným atributům jak kubánského režimu, tak pokřivované lidskosti jako takové.

V jednu chvíli se na jevišti – v jakémsi náboženském oltáři – ukazuje i warholovsky vybarvený pop-artový obraz bývalého prezidenta Gustáva Husáka. Důvody nehledejme. Bambušek a jeho souvěrci mají potřebu vykálet se na Kubu a socialismus a dělají to s gustem a razancí.

Herci jsou ochotni k nebývalým kreacím. V jednu chvíli se předvádějí jako zrůdy v cirkuse, jindy divoce hrají fotbal a nikdo neví proč, jindy se zas nazí, bíle natření přetahují o štafle a pomazávají se hnědým blátem, nebo jsou jejich postavy formou reality show zpovídané – a moderátorem vysmívané – ze svých revolučních postojů. A na závěr vystaví Fidel uprostřed scény kubánskou vlajku a všichni před ní muzikálově zpívají a exhibují.

Nemá to sice hlavu ani patu, zato to má koule a prdele. Proč ne. Je ozdravné, když se commandantům všech zemí nakope bez okolků řiť. Jen neočekávejte intelekt, nadhled či vtip. Nebo dokonce rafinovanější divadelnost! Je to přímočaré nablití na kubánský (československý, sovětský…) socialismus úzce nahlížený Bambuškovýma očima...

MIROSLAV BAMBUŠEK - Na Fidela mi nesahej
NoD Teatro Praha. Režie Miroslav Bambušek, hudba Petr Kofroň, výprava Jana Preková. Premiéra 16. 2., délka 90 min.
Hodnocení MF DNES: 30%