Oba sice budí pozornost, ale Bayreuth letos možná o kapku víc. A nejen kvůli přetrvávajícím sporům v rodině Wagnerů o to, kdo převezme rodinný podnik po 84letém skladatelovu vnukovi Wolfgangu Wagnerovi.
Tématem číslo jedna je 43letý enfant terrible německého divadla Christoph Schlingensief, jemuž byla svěřena režie Parsifala.
Nedělní premiéra inscenace bude pro Schlingensiefa zkouškou ohněm. Německé listy ho totiž varují, že pokud neuspěje, je vyřízen.
Pověstný, ale přemýšlivý provokatér přitom nemá o nápady nouzi: do širšího povědomí se zapsal zvláště berlínským představením, v němž vyzval k usmrcení tehdejšího kancléře Helmutha Kohla - za to, že při sjednocení Německa zapomněl na Polsko. Na jevišti byla skutečně "popravena" kancléřova figurína.
Co tento operní debutant vymyslel pro Wagnerovu poslední operu, diváci uvidí až v neděli, zatím je zřejmé, že náměty hledal u Davida Lynche, v Africe a v Nepálu, kde ho zaujaly pohřební rituály.
"Všechny postavy jsou vlastně mrtvy. Jsou to zpívající mrtvoly-zombie. V posledním jednání jich bude na jevišti hromada. Možná dnes potřebujeme voodoo, abychom Wagnera pochopili," prohlásil v jednom rozhovoru. A nejen to.
"Tradice říká, že do chrámu s grálem nesměly žádné ženy, protože jsou nečisté. Možná není od věci umístit do grálu africkou bohyni plodnosti - mezi všechny ty impotentní nebo vykastrované muže," odhaluje režisér některé ze svých myšlenek.
Ty už zavinily první spor. Začátkem července se kvůli čemusi rozčilil starý pan Wagner, a Schlingensief natruc přestal zkoušet. Obě strany dokonce povolaly právníky, ale nakonec se situace uklidnila.
Kromě Parsifala, kterého diriguje legendární Pierre Boulez, jsou letos v Bayreuthu na programu reprízy oper Tannhäuser, Prsten Nibelungův a Bludný Holanďan. S napětím se také čeká, zda během festivalu Wolfgang Wagner oznámí náhradníka za Larse von Triera, který nedávno vzdal režii nového Prstenu Nibelungova, naplánovaného na rok 2006.
V Salcburku rovněž není nouze o jiskření mezi režiséry a veřejným míněním. To se loni vzedmulo, když norský divadelník Stefan Herheim zbavil Mozartovu operu Únos ze serailu orientálního koloritu, dokonce i hlavního hrdiny, a děj umístil do současnosti.
Někteří diváci se ho vzápětí pokusili inzultovat. Přesto se inscenace letos zopakuje, údajně však s určitými obměnami. S napětím se čeká také na premiéru opery Král Artuš od anglického skladatele Henryho Purcella.
Režisér Jürgen Flimm ji připravuje jako rekonstrukci takzvané dvorské masky, v níž vystupují i činoherci. Šéf salcburského festivalu Peter Ruzicka dokonce toto dílo nazval prvním muzikálem v dějinách.
Konečně v druhé půli festivalu se poprvé v Salcburku představí kanadský režisér Robert Carsen - právě ten, který před časem inscenoval v Paříži Dvořákovu Rusalku, jejíž děj přesunul do moderní ložnice. V Salcburku změří síly se Straussovým Růžovým kavalírem.
Kromě operních a činoherních představení obsahuje program desítky koncertů světově proslulých umělců a orchestrů. Jedním z nich bude i Česká filharmonie, která zahraje 16. srpna pod taktovkou Gerda Albrechta Dvořákovo Requiem.
Naopak speciální řada nazvaná Salcburský debut dá šanci pěti mladým houslistům z celého světa, kteří jsou teprve na vzestupu. Jedním z nich je i Pavel Šporcl, který vystoupí už zítra v sále Mozartea za klavírního doprovodu Petra Jiříkovského. Vybral si skladby českých autorů, ale také George Gershwina a Astora Piazzolly.
