"Agentura Zvuk začala dělat kulturu v Břeclavi hned po revoluci. Zpočátku kde se dalo. Když jsme otevřeli Emm klub, který sídlí v pronajatých prostorách bývalého klubu mládeže, bylo to jakési vyvrcholení agenturní činnosti. Festivaly ve Valticích jsou další cesta. I klubová činnost směřuje k větším projektům," míní Luděk Kabelka.
Kdy festivaly začínají?
První akce - Hudba bez hranic - začíná právě v pátek. Ta druhá za měsíc. Obě se konají v zámeckém parku ve Valticích a mohly vzniknout díky tomu, že jsme se v určitý okamžik potkali s představiteli města Valtice, kteří byli ochotni tento projekt podporovat. Díky tomuto setkání vznikly vloni první ročníky festivalu. Setkaly se s velkým ohlasem, i když počasí nám příliš nepřálo.
Jakou muziku diváci uslyší?
Na Hudbu bez hranic jsme se snažili dostat muzikanty a kapely, jejichž tvorba vychází ze světové muziky, inspirují se jí nebo sami členové kapel jsou cizinci, kteří sem své cizokrajné vlivy implantují. Zahrají tady ale i české kapely, které zajímá cizí muzika a oni si ji upravují k obrazu svému. Na festivalu uslyší návštěvníci hudbu irskou, japonskou, maďarskou, židovskou až po ohlasy českého folklóru u tuzemských kapel. Vloni se nám osvědčil čtvrteční prolog v kostele s vážnou muzikou.
Letos bude hrát ve valtickém kostele Czaldy-Waldy kvartet zajímavou hudbu starého kontinentu. Zuzana Navarová, která vloni vystoupila v duu, zahraje letos s celou kapelou. Na řadu přijde Honza Hrubý s Kukulínem, Vláďa Merta, Hradišťan a skvělý maďarsko-slovenský Ghymes, evropská třída world music. Čekáme samozřejmě mnohé další.
A druhý festival?
Ten je v červenci opět v zámeckém parku ve Valticích. Jmenuje se Hudba z podzámčí a je o muzice, která do sebe absorbuje vlivy folkloru. Festival má podtitul Folk a folklor, ale bude to i jazz a folklor nebo rock a folklor. Zajímá nás odraz tuzemské lidové muziky v repertoáru českých kapel. Letos bude trochu víc folkovější. Vystoupí Pavel Lohonka Žalman, který se uvolil, že zahraje, co hrával kdysi: jihočeské lidové písničky. Vystoupí také Karel Plíhal, zástupce opravdu kvalitního folku, Čechomorka, která ve rockově folklorním podání je u nás špička. Představí se Cimbál Classic i cimbálky. Novinkou je Dětská scéna, kde chceme představit nejlepší české kapely do osmnácti let, které hrají folk.
Je všeobecně známo, že na kultuře se spíš prodělává. Kde berete hned na dva festivaly peníze?
Strach, že prodělám, mám vždycky. Bez toho to nejde. Dlouho nám trvalo, než jsme se rozhodli udělat festival venku, protože jakékoliv špatné počasí se okamžitě odrazí na návštěvnosti. Je to riziko. Do poslední minuty se neví, jak to dopadne. Festivaly ve Valticích mohly vzniknout jedině díky tomu, že město o ně mělo zájem. Není obvyklé, že by město bylo ochotné investovat takto do kultury. Pomohlo nám zajistit i areál zámku. Nejsme hazardéři. Nešli bychom do toho, kdyby jsme neměli ani korunu. Dalším zdrojem jsou samozřejmě sponzoři. No a nezanedbatelným zdrojem je tým skvělých spolupracovníků, bez kterých by to už vůbec nešlo.
Jsou místní podnikatelé ochotní kulturu podporovat?
Je to složité. Beru, že peněz moc není. Na druhé straně je kultura oblast, kterou sponzoři docela podceňují. Přitom se jim podpora může vrátit. Třeba tak, že se kromě vydělávání peněz můžou přijít na festival podívat, poslechnout si skvělou muziku. Jejich děti zachytí hudební kulturu a nemusí s nimi později být problémy.
Se sponzory je to tedy bída?
Vůbec to není slavné. Ze sponzorů, kteří festivaly ve Valticích podpořili, je minimum těch místních. Obzvlášť to zaráží u lidí, kteří dřív muziku dělali a teď podnikají.
Čím místní sponzoři argumentovali? Proč nechtěli festivaly podpořit?
Argumentace je jednoduchá: nejsou peníze. Nedivím se jim, i když nechtěli jsme žádné balíky peněz. Festival se ale nedá podpořit jen se suchou komerční představou. Člověk musí mít k muzice alespoň nějaký vztah.
V létě je ale po celé republice každý víkend několik podobných festivalů. Přece je jejich organizátoři nedělají pro to, aby prodělali?
Samozřejmě. Za tu dobu, co dělám do kultury, jsem nikdy netvrdil, že chceme být mesiášové, kteří tady předkládají umění, v potu tváře si na něj jinde vydělávají a potom z toho mají skvělý pocit. Není to pravda. Musíme i z něčeho žít. Je to naše práce. Fungujeme tak, že na určitých programech vyděláváme, a to je vlastně naše podnikání. Další akce, většinou paradoxně umělecky hodnotnější, z výdělečných akcí dotujeme. Přes všechny dobré pocity uvnitř zůstáváme na zemi.
Je tedy důležité kulturu podporovat?
Jednoznačně. Spousta zastupitelů měst, a tam to asi začíná, berou kulturu jako okrajovou záležitost. Zapomíná se na to, že funkcí města je taky rozšiřovat lidem obzory a ne jenom stavět silnice, světelné křižovatky nebo supermarkety. Zapomíná se, že podpora kultury se nám vrátí v jiných oblastech.
Které kulturní akce by tedy města měla podle vás jednoznačně podpořit penězi?
V dotování kultury nastává zvláštní rozpor. Dotační politika se zužuje na výchovné pořady pro mládež, na folklor, případně divadlo, a to je vše. Beru určitou podporu zachovávání tradic, ale tímto zúžením vzniká pocit, že co je jiné, není dost kvalitní.
Hudba ale přece není jen o žánru, ale o kvalitě. Dnes u mládeže s podporou tradic a výchovných koncertů nepochodíme. Nabídka pro ně, jejich možnost komunikace, seberealizace, problémy drog, to všechno spolu a s kulturou úzce souvisí. Investice do programů pro tuto skupinu mladých je jedna z nejdůležitějších. Ale spousta lidí, kteří mají možnost ovlivnit tok peněz, nepochopila, že například folklor oslovuje vymezenou oblast lidí, která je neměnná a většinou bezproblémová.
