Několik představení se letos odehrálo v Divadle Karlovy Vary. Během osmi dnů se tak vystřídalo osm scén s devíti inscenacemi. Víceméně se však objevila jen představení nepřekračující rámec řemeslně dobře provedeného divadla.
Festival zahájilo Slovenské národní divadlo se Stoppardovou prvotinou Konečne slobodný! V herecky vděčné roli nezaměstnaného vynálezce Rileyho exceloval Marián Geišberg. Výtvarně či režijně však inscenace nepřinesla nic nového, působila zastarale a postrádala jakýkoli vnitřní rytmus.
Obdobné zklamání se týkalo i dalších dříve "zaručených" scén kvalitního repertoáru. Divadlo Astorka Korzo '90 se prezentovalo komedií současné dánské satiričky Nikoline Werdelinové Milovníci (v Praze ji pod názvem Znalci uvádí Švandovo divadlo).
Historii několika přátel středního věku s nádechem frašky a příměsí grotesky nedokázal Milan Lasica coby režisér posunout do vyšších pater humoru, a tak divák sledoval jen sled často dost pokleslých dialogů a scén. I tady reputaci zachraňovali herci, hlavně všechny tři ženské představitelky - především Marta Sládečková v roli Heleny.
Jedním z vrcholů přehlídky se stalo Radošinské naivné divadlo s hrou Stanislava Štepky Generál. Formou krátkých skečů mapuje život Milana Rastislava Štefánika. Nápaditá režie Ondreje Špisáka, herecké výkony představitelů i těch nejmenších rolí, svěží, ironický, chytrý text i hudba Jána Melkoviče v živém provedení byly dokladem, že ani v komediálním žánru se nemusí používat vulgarismů, aby se divák bavil.
Příjemně překvapila i inscenace komedie finského autora Bengta Ahlforse Iluzionisti, kterou přivezlo Štúdio L+S. Režisér Juraj Nvota výborně pointoval situace, spád děje podpořili Milan Lasica v roli stárnoucího herce a Zuzana Fialová jako ambiciózní dramatička, ve skutečnosti však zhrzená žena.
Do příštích let lze festivalu popřát, aby jeho dramaturgie nesázela jen na divácky oblíbené komediální kusy.
