Přesto se na vstupenky na filmy na festivalu stojí fronty. A vy stojíte jistě o to, abych svá tvrzení ustál. Za rukojmí si vezmu filmaře přítomné na festivalu a za ty zde nepřítomné alespoň jejich díla.
Autor originálního nízkorozpočtového britského dílka s nepřekládaným názvem New Town Original, debutující Jason Ford, podřídil touze po filmu všechno. Dvakrát se pokoušel dostat na filmovou školu. Třikrát navštívil festival v Cannes, aby získal na svůj projekt peníze. Léta obcházel sponzory.
Výsledek? Zjištění, že takhle může obcházet až do smrti a nikdy žádný film nenatočí. I zastavil majetek a točil. Dluhy sice zatím nesplatil, ale k tomu mu jistě pomůže jeho příští film - drsný horor s krásnými dívkami, násilím a sexem, na nějž konečně lidi přijdou.
Prakticky s nulovým rozpočtem vznikly i německé Kroky k nápravě světa a vyvolaly svou originalitou ovace. Jako by v praxi naplnily heslo, které si daly: „Potřebujeme více maniaků, kteří by měli odvahu jít za svou myšlenkou, byť se jevila jako naprosto nesmyslná.“
Ale jsou i filmy, na kterých je vidět, kolik stály peněz. Bohužel. Například zatím poslední dílo Wima Wenderse Nechoď klepat na dveře, připravené i do české distribuce.
Člověk až nevěřícně zavzpomíná na režisérovo dávné dílo Stav věcí, které tak sugestivně a za málo peněz zachycovalo situaci filmařů, jimž dojdou peníze. Útěk nynějšího filmového hrdiny do jeho minulosti není ani Wendersovým návratem k filmu Paříž, Texas, ani do jeho minulosti. Široké plátno, krásné záběry přírody i hrdinů, leč divákovi nepomůže ani bizarnost postavy Tima Rotha.
A o penězích na filmový festival musí psát zase někdo jiný a jindy.