Festival ve Varech je velkým pudinkem

V boji o lístky na karlovarském festivalu rozhodují minuty, ba vteřiny. Nápor diváků totiž donutil pořadatele vyhlásit pevná pravidla: do sálu se smí jen se vstupenkou, když však její nositel nezaujme své místo nejpozději pět minut před začátkem, ztrácí na ně nárok. Pouze v případě volných sedadel jsou vpuštěni zájemci jen s akreditacemi.

Klíčových pět minut se stává předmětem sporů: členům ochranky ukazují hodinky čtyři minuty do začátku, kdežto podle diváka zbývá minut šest - a adrenalin stoupá. Navíc se v některých sálech z bezpečnostních důvodů nepovoluje sedět na schodech či na zemi, což je další jablko sváru.

Z každoroční války nervů není jiné cesty než té, k níž prezident festivalu Jiří Bartoška opakovaně vyzývá: nezáplatovat, nýbrž investovat a stavět ve velkém. Vždyť jen za prvé čtyři dny napočítaly festivalové statistiky přes osm tisíc akreditací a téměř pětapadesát tisíc vydaných vstupenek. "Je to úžasné, ty fronty na lístky, hromady batůžků, nadšení diváků - něco takového u nás v Americe neuvidíte," říká nezávislý režisér J. T. Petty.

Zatímco porota zachovává povinné mlčení, sympatie publika vyjádřené hlasováním o diváckou cenu deníku MF DNES se mění ve skocích. Rozkolísané je i bodování kritiků ve

Podívejte se do bohaté fotogalerie
z festivalu.

festivalovém zpravodaji: třeba Zelenkovu Roku ďábla dali dva novináři z USA po dvou hvězdičkách, jejich britský kolega Ron Holloway mu nadělil hvězdičky čtyři. Mexické Pohádky na dobrou noc se líbily Vincentu Mussettovi z New York Post, íránská Falešná bankovka okouzlila Stevea Gallaghera z amerického Filmmaker Magazine a Michal Šobr ze Cinemy zatím staví nejvýše německý příběh Nikde v Africe. Jako by kritici chtěli dostát slovům slovutného kolegy Rogera Eberta, člena hlavní poroty: "To poslední, co by měl kritik dělat, je být objektivní, kritik zastupuje diváky."

Čím je tedy okouzluje třeba Falešná bankovka? Nápadem vylíčit mikroosudy různých figurek prostřednictvím falešné bankovky, kterou si podstrkují z ruky do ruky, aniž se odhodlali prostě ji zahodit a přetnout tak nekonečný řetěz. V oné modelové nekonečnosti je však film, ač ukazuje tvář moderního Íránu, trochu monotónní. Německé Nikde v Africe líbivostí připomíná vděčný styl Vzpomínek na Afriku, ozvláštněný kuriózními střety rituálů uprchlé židovské rodiny s domorodými zvyky, jež nejsnáze překoná dítě.

V duchu americké Takové normální rodinky, kde se do lůna svérázného domova vracel zrádný tatínek, se nese japonské Rodinné pouto - pro odpuštění si však po letech přichází maminka. Režisér filmu Jinsei Tsuji tu upoutal i svou druhou profesí - skladatele, hudebníka, zpěváka a zakladatele kapely Echoes.

Přehled soutěžních filmů najdete ZDE.

Korejský tvůrce Min Boung-han zase zúročil v druhém filmu Není čas na slzy vlastní studentskou zkušenost z Ruska: nezdárný syn hledaný mafií i policií se marně zkouší vrátit do rodné středoasijské vsi. "Předobraz mého hrdiny e xistuje - vykládal mi, že se v Moskvě proslaví coby kytarista, a přitom jen popíjel s kamarády," líčí režisér.

Třikrát po čtyřech hvězdičkách získal od kritiků favorizovaný islandský Smích racků, popisující s humorem i mystikou ženskou komunitu poválečné rybářské osady, kam se vrátí z Ameriky rodačka a nyní vetřelkyně, nositelka emancipační tvrdosti i moderních kostýmků. "Svět 50. let jsme stvořili od štěrkových cest až po fasády domů a lidé si to jezdili okouknout," popsal režisér Ágúst Gudmundsson své retro, jemuž se v kuloárech přezdívá Čarodějky z Eastwicku po islandsku.

Nejnověji do klání hraných děl vstoupili tuzemští Smradi, podle režiséra Zdeňka Tyce nevšední příběh o všedních dnech rodiny, a francouzský titul Erasmus a spol. hledající odezvu u mladých. Nevážně i vážně sleduje soužití studentů z různých zemí v jednom barcelonském bytě, kde se učí toleranci vůči směsi jazyků a rozdílných chutí ve společné ledničce, vůči druhům hudby i lásek. V angličtině má film připomínající Přátele a další seriály výstižný název Euro Pudding - a tak by se mohl vlastně jmenovat celý festival.

Festivalový návštěvník.