Benicio Del Toro

Benicio Del Toro | foto: Reuters

Na filmovém festivalu v Cannes se střílí, loupí i žasne

  • 1
CANNES (Od spolupracovnice iDNES.cz) - Benicio Del Toro si přehlídku podmanil v roli indiánského pacienta a diváci se v nekonečných frontách na filmy brodili hlubokými kalužemi.

I kdyby až do konce svítilo slunce, bude se říkat, že tak jako letos ještě nikdy v Cannes nepršelo. Taky se tu střílí, byť slepými náboji, a krade ve velkém. Těžko říci, zda uloupené šperky za víc než milion dolarů udělaly klenotnictví Chopard velkou škodu, nebo velkou reklamu.

Ale ani hojně přetřásané senzace nezastínily fakt, že v Cannes jde hlavně o filmy, což dokazují i nekonečné fronty diváků ve večerních úborech s deštníky čekajících hodinu před startem projekce v promáčených botách. A 66. ročník provází ještě jedna zvláštnost: nebývalé množství filmů upozorňuje už v úvodních titulcích, že jde o skutečný příběh.

Šokující násilí

V soutěži to platí i pro čínský Dotek hříchu, jenž zatím vede hodnotící žebříček deníku Screen. Jeho režisér Jia Zhangke už má Zlatého lva z Benátek, soutěžil v Cannes i v Berlíně, ale vesměs s filmy vznikajícími mimo oficiální struktury. Teď získal podporu vlivných producentských skupin zvažujících nejspíše i vyhlídky na úspěch u domácích obyvatel.

Ústředním tématem čtyř příběhů je násilí nahlížené jako fenomén charakteristický pro různé oblasti i vrstvy dnešní Číny. Jako červená nit všemi prochází konflikt jedince s okolím, obvykle se zkorumpovanou mocí. "Ve většině předešlých děl mě zajímal každodenní život Číny. Ale od jisté doby zjišťuji, že se lidé uchylují ke stále extrémnějším způsobům a že násilná vzpoura se netýká jen politiky. Je i součástí lidské přirozenosti, již bychom měli zkoumat," řekl tvůrce na užaslé reakce vyvolané šokujícími výjevy násilí v jeho díle.

Jiným, francouzským kandidátem na Zlatou palmu může být Jimmy P., s nímž se do canneské soutěže vrátil Arnaud Desplechin. Také postavy jeho filmu žily a podle knihy jedné z nich, antropologa maďarského původu Georgese Devereuxe, dal režisér dílu podtitul Psychoterapie jednoho indiána.

Autor knihy, vědec slučující několik disciplín a lidsky zjevně zajímavá osobnost, je hlavním činitelem v případu indiánského pacienta s příznaky posuzovanými jako schizofrenie. Dokázal ho léčit podle metod spojujících freudovskou psychoanalýzu s důvěrnou znalostí historie a kultury původních obyvatel Severní Ameriky.

Film se může zpočátku zdát méně poutavý, ale vnímavější diváky postupně vtáhne do dialogů a střetů dvou různých bytostí, a to i díky výkonům jejich představitelů. Indiána hraje portorický rodák Benicio Del Toro, pro vědce si Francouz Mathieu Amalric osvojil angličtinu s lehkým maďarským přízvukem.

Krásná Berenice Bejo

Jestliže Desplechin točil v angličtině, Íránec Asghar Farhadi situoval svou Minulost do Paříže. Po oscarovém Rozchodu Nadera a Simin zvolil opět téma složitosti partnerských vztahů a jejich působení na děti. Příběh Íránce, který se po čtyřech letech vrací do Paříže, aby vyhověl žádosti své francouzské manželky o rozvod, je bezesporu skvěle napsaný a režii ani hercům nelze nic vytknout.

Zatímco však předchozí film obsazený pro Evropana neznámými tvářemi zaujal svým úzkým spojením se společenskou situací Íránu, Minulost, v níž se sešli populární hrdina Proroka Tahar Rahim a krásná Berenice Bejo z oscarového filmu The Artist, má možná menší vyhlídky na podobnou šíři úspěchu. Přesto však patří v dosavadní canneské soutěžní kolekci k nejlepším ukázkám.