Kdy jste zažili největší krizi?
Krizový ročník jsme měli loni, kdy nám všechno vybral Aerodrome. Dávali jsme realistické nabídky, ale od nich chodily vyšší. Do toho přijeli Rolling Stones a ještě jsme měli stejný termín se slovenskou Pohodou. Ale to jsme věděli dopředu, takže to byl ročník takový hibernovaný, překlenovací.
Rock for People4. - 6. 7. Hradec Králové V Hradci vystoupí Manic Street Preachers, Rudimental, Bring Me the Horizon, Franz Ferdinand, Kodaline, The Subways, Vypsaná fixa, Mig 21, Cocotte Minute a mnoho dalších. |
Jak ten obchod s kapelami vlastně funguje?
Ceník neexistuje, kapela není houska na krámě. Vy kapelám posíláte nabídku, to už se po letech umíte plus minus trefit, kdo je za pět tisíc a kdo za padesát tisíc eur. Ale jejich management si pak stejně vybere. Podle peněz, podle toho, co je po cestě. Jasně, že když někdo dá dvojnásobnou nabídku, radši si zajedou.
Kdy jste si byl jistý, že Rock for People oslaví čtvrt století?
Nic takového jsem asi nikdy neplánoval a neuvažoval o tom. Že z toho bude dlouhodobější záležitost, nám došlo po nějakých pěti, deseti letech. Protože dlouho to bylo jen fandovství, ne obživa. Potom jsem opustil práci a tam už nějaký plán být musel. Chceme jít dopředu, protože každý rok je to vlastně v nedokonalém stavu. A ten byznys se i skrz nové trendy pořád mění.
Novým trendem je třeba systém bezhotovostního placení. Ten u vás ještě není. Bude?
Když to loni několika akcím nefungovalo, sklidili jsme úspěch, že u nás ten cashless není. Vím, že je to budoucnost, ale zatím vyčkáváme. Je to velké téma, mluví o něm všichni pořadatelé.
A vy určitě mluvíte s nimi. Co si pochvalují?
Rychlost odbavení, lepší evidenci i zpřehlednění situace. Třeba když nějaký bar držíte otevřený do pěti, ale pak zjistíte, že od dvou ráno tam nikdo moc nepřijde. A zalepíte díry v rozpočtu. Spotřeba na místě je spolu se vstupným a penězi od partnerů jeho důležitý pilíř. Slyšel jsem, jak na jednom festivalu vybrali na poplatcích za sprchy dvacet tisíc, po zavedení cashless a se stejným počtem návštěvníků to bylo dvě stě tisíc korun.
Jak a s kým budete letos slavit?
Letos jsme si mimo jiné připravili specialitu s Vypsanou fixou a orchestrem PKF – Prague Philharmonia. Fixa jsou kámoši a k našemu festivalu patří, jsou přímo součástí jeho DNA. Navíc pětadvacet let slavíme my, kapela i filharmonie, takže to skvěle vyšlo. Poprvé za dvacet pět let taky nebudeme mít jen jediný exkluzivní pivovar, ale nabídneme pětadvacet různých piv. Nechci, aby to vyznělo, že jsme pivní festival, ale bude mapa stánků, kde se dá ochutnávat a tak.
Máte představu, jak bude vypadat padesátý ročník Rock for People?
Bude mi sedmasedmdesát let, tak tam bych chtěl být v roli „čestného předsedy“, popíjet na tribuně kávu a klukům do toho kecat. Ale takhle daleko dopředu zatím nekoukám. Ale existuje třeba letitý francouzský festival Printemps de Bourges, u něhož je mezi organizátory jistý Bernard Batzen. Koncem 80. let byl manažerem kapely Manu Negro, absolvoval s nimi turné vlakem po Jižní Americe a když vypráví, tak se úplně tetelím, protože je to kus hudební historie. Takže ano, existují i starší pánové, kteří se na festivalech podílí. Ale jsou to fakt spíš poradci toho výkonného týmu. Asi už tam nelítají po place.
