Zakladatelé mezinárodního filmového festivalu v Římě v roce 2006 neskrývali plán přetáhnout pozornost veřejnosti od benátského Lida na hlavní město. Zatím se to nedaří, třebaže se loni ujal uměleckého vedení Marco Müller, dlouholetý ředitel Benátek.
Osmý římský festival, jenž o víkendu skončil, napověděl, že ani uznávaný odborník nedokáže svou snahu prosadit v metropoli. Římanům spíše než svátek umění vyhovuje myšlenka "filmové slavnosti", která se v době vzniku přehlídky zalíbila radním a sponzorům.
Charakteru události společenského rázu nahrává i dějiště: Auditorium della Musica je možná skvost moderní architektury, ale polohou u někdejší Olympijské vesnice neleží na trase vyhledávané turisty a pro většinu Římanů je trochu z ruky. A tak zůstává největším lákadlem červený koberec vedoucí k několika koncertním sálům přebudovaným na kina.
Od časného rána ho obléhaly stovky ječících dívenek skandujících "Jennifer! Jennifer!" v naději, že uvidí hvězdu druhého dílu Hunger Games. Dočkaly se a Jennifer Lawrence pak pravila, že ji Oscar nezměnil a je pořád jednou z nich.
Těžko lze předpokládat, že tytéž dívenky zaujme světová premiéra tříhodinového filmu nedávno zesnulého legendárního ruského tvůrce Alexeje Germana Těžké je být bohem.
Zlato pro film o řidičích tiráků
Program byl tedy jakýmsi kompromisem touhy předložit zajímavá, často experimentálně pojatá díla, a přitom se trefit do obecného vkusu. Neomylně to ukázaly novinářské projekce: na filmu Spikea Jonzea Ona bylo nabito už v devět ráno, podobně jako na dalších dvou amerických filmech, na večerní projekci rumunského Quod erat demonstrandum se novináři spíš jen trousili. Kupodivu pak rumunský tvůrce dostal zvláštní cenu poroty, kdežto Jonzeův film vynesl cenu Scarlett Johanssonové. Sotva proto, že propůjčila hlas postavě, kterou divák na plátně vůbec neuvidí, spíš za to, že herečka do Říma na pár hodin zajela.
Při rozhodování o vítězi se asi porota vedená americkým režisérem Jamesem Grayem inspirovala letošními Benátkami, kde vyhrál italský dokument Sacro GRA. V Římě připadl Zlatý Marcus Aurelius rovněž italskému filmu Tir, což je v podstatě dokument o řidičích nákladních vozů, byť ústřední postavu vytvořil herec.
Přechylování mezi dokumentem a hraným filmem je tedy už festivalově posvěceno a italské kinematografii se dostalo zadostiučinění, které dlouho postrádala.
