Ve svých snímcích se zabývá rodinnými vztahy, jejichž tradiční strukturu konfrontuje s celospolečenskými změnami, kterými Japonsko prošlo v polovině 20. století.
Ozuův rukopis je typický pomalým tempem, ztišenou intimní atmosférou, jemnými gesty, prostými projevy vlídnosti. Většina Ozuových snímků je němá a mnoho z nich se nedochovalo.
Přehlídka začíná v sobotu filmem Příběh z Tokia (Tokyo monogatari, 1953), v němž se vypráví o tom, jak velkoměstský život způsobí rozpad rodiny. Každý další den pak následuje jeden ze snímků tvůrce, jenž by se 12. prosince 2003 dožil sta let.
Na festivalu budou představeny snímky Dobrý den, Chuť makrel, Květ rovnodennosti, Narodil jsem se, ale..., Pozdní jaro, již zmíněný Příběh z Tokia, Příhody pana domácího a Sklizeň obilí.
Ve svých filmech se zabýval mikrokosmem japonské rodiny a tradic, kterými se po staletí řídila. Náleží sem například bezvýhradná poslušnost, která je zároveň nejvyšší ctností. Po skončení druhé světové války a vstupu liberálních svobod moderního světa však tyto tradice začaly ztrácet svou sílu.