"Po pražské části, která se koná od 28. února do 8. března, projedou filmy dalších patnáct měst," říká zakladatel přehlídky Igor Blaževič z pořádající společnosti Člověk v tísni.
Poprvé se letos Jeden svět koná v Karlových Varech, Zlíně a Bílině. Proč zrovna tam projevili pořadatelé zájem?
V Bílině má pobočku společnost Člověk v tísni, která Jeden svět pořádá, a kolegové chtěli, aby se i jejich město zařadilo mezi festivalová centra. Ve Zlíně je zase skupinka mladých vedená sympaticky tvrdohlavým klukem. Už loni si umanul, že chce ve svém městě dělat Jeden svět.
Snažil jsem se ho odradit, vysvětloval jsem mu, že ve Zlíně už jeden významný festival je. On se odradit nenechal a tak trochu nám na truc uspořádal svůj vlastní Druhý svět. Úplně mě odzbrojil urputností a vůlí bojovat za přesvědčení, že lidé ve Zlíně mají ty filmy vidět.
Ve Varech to bylo podobné, jen nešlo o kluka, ale o vytrvalého milovníka dobrého filmu z kina Drahomíra. S rozšiřováním Jednoho světa je to tak pokaždé. Neexportujeme ho z Prahy my, vždy se najde místní nadšenec.
Mezi hosty bude i slavný dokumentarista Leslie Woodhead, který za čtyřicet let obsáhl témata od Rolling Stones po Hitlera. Může na jeho pražskou dílnu každý, nebo je určena jen pro vyvolené?
Jeho dílnu na FAMU může navštívit kdokoli. I v kině Ponrepo, kde promítáme jeho Invazi o okupaci Československa sovětskou armádou a Stávku o polské Solidaritě, budou mít diváci možnost potkat se s ním. Je to šarmantní Skot, hlavně divačkám se bude myslím dost líbit. A promítnout Invazi právě zdejšímu publiku bude i pro něj určitě zajímavá zkušenost.
Měl jste za těch devět let slabou chvilku, pocit, že skončíte, ať si festival dělá někdo jiný?
Stalo se mi to víckrát. Pokaždé, když se mi zdálo, že se začínám opakovat. Že neříkám to, co si myslím, ale to, co jsem už někdy řekl. Když člověk začne přepisovat kdysi napsané věty, znamená to, že přestal myslet, a je lépe, aby toho nechal. A co mě zase vracelo? Někdy stav krize, hrozba, že nebudou finance na další ročník.
To vzbuzovalo mou bojovnost. Přece nenechám padnout něco tak dobrého, jako je ten náš festiválek, kvůli tak hloupému důvodu, jakým je nedostatek peněz. Abych nabral druhý dech, na to někdy stačilo utéct na chvíli k jiné práci. A z odstupu se Jeden svět vždy zdál jako celkem pěkná věc, která mě lákala zpět.
