Porotci, kteří ocení nejpůsobivější z příběhů, by sami mohli inspirovat filmaře vlastními osudy. Tři z nich shodou okolností nosí bílé lékařské pláště. Jean-Michel Mokielle pochází z dnešní Konžské republiky, Fernando Quila z Angoly a Hadži Hassan Abdul Ali Melighni, který medicínu ještě studuje, z Jemenu. Všichni jsou ženatí - i když muslimský svatební obřad Melighniho české úřady neuznaly; s předsudky a útoky se v tuzemsku setkávají i jejich rodiny. Všichni žijí mimo Prahu a kvůli festivalu museli změnit své osobní plány a vzít si v zaměstnání dovolenou.
"Porotování" na přehlídce, kde se veselých filmů těžko dočkají, jim však stojí za to. "Jeden svět je prvním krokem k tomu, aby se lidé rozhlédli a poznali, co se děje jinde. Mnozí to nevědí," říká Mokielle. "Svět není idylický, není v pořádku a každý, koho to znepokojuje, může začít sám u sebe." Quila dodává, že nejen na tuzemské půdě musí dokazovat, jak nesmyslné je dělení lidí podle barvy kůže: "Člověk se pozná podle srdce." Melighni se připojuje s názorem, že nerozhoduje ani vyznání: "Víra nepřišla na svět, aby lidi rozdělila, nýbrž aby je spojila, aby je naučila respektu k životu. Víra, pro niž se zabíjí, je politická lež!"
Chtějí zlomit iluzi, že co se neděje přímo tady, to se nás netýká - proto tráví dny s dokumenty o násilí, mučení, týrání, vyhánění, věznění. Dá se na tak tíživé zážitky vůbec naordinovat nějaký oddechový lék? "Nepřijeli jsme přece, abychom se tu odreagovali," míní Mokielle. Po promítání si sedneme, vyměníme si názory poměřované vlastní zkušeností - a debaty jsou vlastně relaxací. Když si o těch věcech s někým promluvíte, nepůsobí už na vás tak depresivně."
Unikátní porota, v níž mají své zástupce také Vietnamci či Romové, rozhodně nechce působit dojmem aktivistů z povolání. "Nejsme ti, kdo nemají co na práci," žertují. Naopak, tihle lidé mají svá zaměstnání, rodiny, děti, přátele, zájmy a zvyky jako každý druhý, občas si zajdou i na pivo. "My si to pivo dáme s chutí i na festivalu," dodávají s úsměvem.
|
Hosté přehlídky |
| RITHY PANH. Autor filmů o kambodžských uprchlících, svých krajanech. Čtyři roky byl vězněn v táboře Rudých Khmerů, pak utekl do Thajska a studoval dokument v Paříži. |
| SORIOUS SAMURA. Původně novinář a kameraman, nyní působí v Londýně. S nasazením života točil válku v rodné Sierra Leone. Jeho záběry vysílala CNN, díky nim si svět konfliktu všiml. |
| RUDY KENNEDY. Hrdina dokumentu Byl jsem otrokem, jeden z Židů, kteří museli za války pracovat pro německé podniky. Kennedy žije v Británii a už léta vede boj za odškodnění nuceně nasazených. |
