Neboť především kvůli zajímavým filmům – a těch se letos sešla skvělá kolekce – se festivaly konají. Program byl na jedničku, a to rozhoduje.
Na druhé straně je pokrytecké se tvářit, že festival světové kategorie A nepotřebuje pro svou vnější pověst i vnitřní náladu hvězdy, jejichž tvář si vybaví každý i bez internetu. A za hvězdy by 41. ročník dostal trojku.
Při vší úctě k Andymu Garcíovi nemá za sebou tak strhující hereckou kariéru, aby jeho cena za přínos filmu nepůsobila spíš jako cena za příjezd. Přivezl sice svůj režijní debut, což festivalu přidává na prestiži, jenže jde o film tak slabý, že jinak by do programu sotva pronikl.
Festivalový prezident Jiří Bartoška má pravdu, když říká: "Ať chceme či ne, jsou dva festivaly, v Puppu a v Thermalu. A divákům v Thermalu je fuk, kdo přijel do Puppu." Pravda je i to, že skutečné osobnosti chodí rády za diváky do Thermalu, zatímco modelky povlávající Puppem nechávají publikum lhostejným.
Ale předstírat, že canneským povykem médií a jekotem fanynek Vary pohrdají, znamená pošpinit třeba hrdinu Pána prstenů Elijaha Wooda nálepkou popstar, již festival strpěl jen "na ozdobu". Zkrátka Febiofest měl letos Claudii Cardinalovou, Vary si to vynahradí jindy. Bez hysterie.
Ale Pupp žil také politikou, a to už Thermal vnímal silně. Jakmile prosáklo, že po jednáních o zákonu slibujícím filmu více peněz došlo i na "čistě informativní" schůzku s komunisty, na štítu filmařů se objevila šmouha. Tím spíše, že řada filmových jmen podpořila hnutí S komunisty se nemluví, Thermal žil hořkými debatami typu: Když jde o peníze, s komunisty se mluví.
A ještě jedno je třeba Varům připomenout: "zbytek" země žije v jiném světě. Pak vidí z festivalu jen závěrečný ceremoniál pitvající záhadnou znělku v duchu uměleckého programu ČT2 až ČT6 a nechápe, proč se kolem té nudy tolik nadělá.
