Tři sestry jsou jedna z tuzemských jistot, která si sama hýčká svoje jistoty. Na nové desce, jež dostala název Fernet Underground a vtipný „banánový“ obal, za který by si to u Andyho Warhola nejspíš vypili, je to zřejmé od prvních tónů Svaté Petry, která ji otevírá.
„Prasata se koukaj na kozy, kozy zase na ta prasata. Až se neproberu z narkózy, ať je svatá Petra prsatá,“ sází Fanánek do svižného rytmu, který podbarvuje akordeon, jeden ze svých typicky lascivních, ale přitom dotažených textů s potenciálem zlidovět.
Fanánek ve formě
Právě ve slovech se věk a vlastně i výdrž kapely odráží nejcitelněji, protože muzika, zvuk, skládání a aranžování je u Tří sester v podstatě konstanta, kterou dobarvují vystřihané hlášky z filmů mezi písněmi.
Muzikanti ze své ulity nejdále vylézají v titulní skladbě alba, ve které Fanánek žehrá „underground jsme nestihli“, zpívá o Plasticích. A Tři sestry se tu podzemním kapelám – nejen díky šílenému saxofonovému sólu – přibližují i formou.
Nostalgie, která skladbou prolíná, byla vždycky jednou ze silných Fanánkových textařských zbraní. Na novince je jí však víc než kdy dřív. „Tady si pivo už nedám a vlašák se sekanou,“ vzpomíná na doby legendární branické hospody v Nápisu Na Kovárně. „Nikdo z nás tam nechtěl, matky měly větší moc,“ vrací se ve skladbě Taneční do dob puberty. A dál loví svoje – nejen – branické a sahulovské vzpomínky.
V závěrečném Plechovém Ježíšovi, za zvuku smyčců, se s posluchači loučí rozjitřenou a téměř romantickou a trochu mrazivou vizí. „Plechový Ježíš hoří za soumraků, slunce se v západ noří a nám z mraků, andělé s Hadrem se smějou a žebříček dolů spouští kluci, já polem běžím a záhy stoupám k vám“.
Fernet undergroundTři sestry |
Škoda, že než deska dospěje do velkého finále a nanebevzetí, najdou se na ní i písničky spíše průměrné a do počtu, jako je Kocovina, jejíž refrén zůstal nedotaženou hříčkou, nebo myslivecká Tajnej hajnej.
Textově naopak září Fyzické osoby, v nichž Fanánek kouzelně popisuje milostný vztah jako daňové přiznání. Celkově se tak Tři sestry drží „svého piva“, standardu z uplynulých let. Čas ukáže, kolik ze skladeb obstojí v jejich živém repertoáru, ocož jde vlastně nejvíc.
