Loňská sestava snímků projela devadesát českých kin a přilákala devadesát tisíc diváků, letos se počet zúčastněných kin vyhoupl nad stovku. Lze tedy čekat i divácký nárůst, zvláště vezme-li se v úvahu situace na trhu. Nespornou událostí týdne je sice dnešní start Pána prstenů - Dvou věží, takový velehit však potřebuje alternativu. A právě tu Projekt 100 nabízí.
• AMADEUS 2002 (USA 1984-2002) Stojí v čele přírůstků nejen podle abecedy. Nový režijní sestřih svého osmioscarového úspěchu uvedl Miloš Forman osobně do tuzemské sítě už loni na podzim, ale hrál se vesměs jen v multiplexech; díky Projektu 100 se verze zdokonalená technicky i obsahově dostane i do menších sálů.
• AMARCORD (Itálie 1974) Patří k pokladům světové kinematografie. V příběhu umístěném do režisérova rodného města Rimini 30. let vzpomíná Federico Fellini na své dospívání, k němuž patří první milostné zážitky, tajné výpravy do kina i fašistické nálady v pozadí. Amarcord získal Oscara za nejlepší zahraniční film.
• BRAZIL (Velká Británie 1985) Film doporučuje jméno režiséra Terryho Gilliama, jednoho ze skupiny Monty Python a tvůrce americké sci-fi Dvanáct opic. Děj se odehrává "někdy ve 20. století" v bizarní říši starosvětských ouřadů a moderní techniky. Gilliam o každém svém dalším filmu říká: "Není tak dobrý jako Brazil."
• DIKTÁTOR (USA 1940) Jedno z vrcholných děl krále komiků Charlieho Chaplina bojuje proti fašismu smíchem. A skvěle, byť po válce Chaplin řekl: "Kdybych věděl o skutečných hrůzách koncentračních táborů, nemohl bych Diktátora natočit. Nedokázal bych si z vražedného šílenství nacistů dělat legraci."
• IDIOTI (Dánsko 1998) Počínaje uvedením na festivalu v Cannes rozpoutal tenhle snímek vášně, kamkoli vkročil. Což je u režiséra Larse von Triera zvykem. Tady šokuje hned podtitulem Idiotský film o idiotech a pro idioty. Parta intelektuálů má zvláštní zábavu: hrají si na mentálně postižené lidi a provokují okolí.
• MLÉČNÁ DRÁHA (Francie 1969) Vrací na scénu dalšího klasika, Luise Buňuela. Jeho výrok "Díkybohu jsem odjakživa byl ateista" podle kritičky Evy Zaoralové vystihl protiklad skrytý i v Mléčné dráze: "katolicismus, jenž režiséra přitahoval i odpuzoval". Podle kritika Pierra Billarda jde o "první teologický western".
• NOČNÍ HOVORY S MATKOU (ČR 2001) Snímek režiséra Jana Němce se odehrává v Praze. Připomenou i Němcův kalifornský exil, ale středobodem osobního účtování je Vinohradská třída, kde točil srpnovou okupaci, kde naposled viděl otce, kde umírala jeho matka. "Hrají" Karel Roden, hlas Zuzany Stivínové, Václav Havel, Eric Clapton. Film tak mladistvý, jako by Němec nepatřil k vlně 60. let.
• NAQOYQATSI (USA 2002) Snímek přijede uvést režisér Godfrey Reggio. Nový umělecký dokument navazuje na tituly Koyaanisqatsi a Powaqqatsi a spoluvytváří s nimi trilogii o stavu světa - beze slov, jen s hudbou Philipa Glasse. Projekt vzešel z kultury indiánského kmene Hopi, od něhož získal Reggio povolení užít pro názvy slov z jejich jazyka i inspiraci z věšteckých zpěvů.
• OSTROV (Jižní Korea 2000) Potěší mládež, která uctívá korejského režiséra Kim Ki-Duka, hosta loňského karlovarského festivalu. "Ostrov je místo, po němž toužíme a z něhož znuděni prcháme. Ostrovem je pro muže žena, pro ženu muž," líčí režisér dějiště šokujícího příběhu, kam se jezdí za rybařením a sexem.
• ZVĚTŠENINA (Velká Británie) Uzavírá přehlídku klasiků jménem režiséra Michelangela Antonioniho. Proslulý film natočený podle novely Julia Cortázara, jenž byl dobovým průlomem díky hudbě Herbieho Hancocka a Yardbirds, prvkům pop-artu, drog a volného sexu, v Praze loni připomněl David Hemmings, představitel hlavní role fotografa. A přiznal, že sám Zvětšeninu nikdy nepochopil.
