Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Fatboy Slim: Jaktože nejste tlustej?

  12:50aktualizováno  12:50
Norman Cook alias Fatboy Slim je jednou z největších hvězd elektronické hudby a popu zároveň. I když právě vydává kolekci svých největších hitů, řada lidí si ho dodnes představuje jako onoho tlouštíka z obalu jeho neslavnější desky...

Fatboy Slim | foto: SONY BMG

Začněme s Rockafeller Skank, skladbou, která tě dostala na hudební mapu světa...
Přesně tak, byl to přelom v mé kariéře, skladba, která mě vytáhla z tanečních hitparád a dostala do popových. Když jsme ji s mým zvukovým technikem dokončili, bylo to vůbec poprvé, co jsme se na sebe koukli a řekli si, že to zní jako hit. Obvykle, když jsme dodělali nějaký track, byli jsme jeho neustálým posloucháním tak otrávení, že už jsme ho nechtěli v životě slyšet. Rockafeller Skank byl něco jiného, zněl jako hit. A taky že jo. Najednou mě hráli nejen v klubech, ale i v rádiích.

Jaký dopad to mělo na tvůj osobní život?
No, bohužel prakticky ten samý týden, co jsme to vypustili do světa, jsem na Ibize potkal dívku jmeném Zoë Ball (slavnou rozhlasovou moderátorku, pozn. edit.) a to, že jsem s ní začal chodit, pro změnu zase znamenalo, že se o mě vedle tanečních časopisů jako Mixmag začal zajímat i bulvár. Samozřejmě mě to nijak netěšilo a musel jsem si na to chvíli zvykat, ale dá se s tím naučit žít.

Tehdy se za tvoje fanoušky začali prohlašovat i lidi jako Brad Pitt nebo Jennifer Aniston. Nebo to přišlo až později?
To bylo o něco později, až po vydání singlu Praise You, který mě hodně proslavil v Americe. Byla to docela legrace, stát se ve čtyřiatřiceti “new kid on the block”. Nějak mě tehdy začali mít v oblibě i lidi z Hollywoodu a na jednu moji show přišli i Brad Pitt a Jennifer Aniston.  Dokonce mi vzkázali, že by za mnou chtěli přijít do backstage a říct ahoj. Ale měl jsem z toho tehdy tak sevřený půlky, že jsem odmítnul.

Po Praise You tě lidi začali brát jako superstar dýdžeje a vzedmula se velká vlna tvých následovníků...
Asi jo. Zatímco s Rockafeller Skank jsem prorazil jen v rádiu, Praise You byl můj definitivní hitparádový průlom. Vzpomínám si, že za mnou tehdy přišel můj manažer a oznámil mi, že se to začíná vymykat kontrole. Řekl, mi, že se to nabaluje jako sněhová koule, že dostává tolik nabídek na moje hraní, že to přestává zvládat. Čili jestli si mě lidi budou kvůli něčemu pamatovat, asi to bude Praise You. A velký podíl na tom měl i klip.

Neměl jsi při jeho natáčení nutkání vmísit se mezi ty tanečníky?
Sice jsem na natáčení byl, ale rozhodně jsem nechtěl tančit. Dost možná totiž tančím ještě hůř než oni. V tom klipu jsem se původně mihl, ale nakonec to museli vystřihnout. Ve scénáři bylo, že půjdu jakoby náhodou kolem a hodím jim do kloubouku nějakou minci. A Spike (Jonze, režisér klipu a jeden z jeho aktérů, pozn. redakce) do mě měl při tanci narazit. Jenom se tak o mě lehce otřít. Jenomže Spike to do mě napálil tak tvrdě, že jsem letěl vzduchem a přistál jsem na tom magneťáku, ze kterého hrála hudba a úplně ho zrušil.

Má nějaký konkrétní důvod, že skoro nehraješ ve svých klipech?
Ano, je mnoho různých důvodů, proč nechci být ve svých klipech. V první řadě pro mě ve většině z nich není role. Neumím zpívat, neumím tančit ani hrát na kytaru. Jedna z mála věcí, co dělám v klipu, je, že v Rockafeller Skank dýdžejuju. Režisér mi říkal ať udělám nějaké scratche, jenomže v té skladbě žádné nejsou. Tak jsem tam jenom tak stál a točil jsem pozpátku gramodeskou. Před kamerou se necítím moc dobře, nejsem herec. Navíc, když se objevujete v klipech, poznává vás na ulici čím dál víc lidí a to já nechci, radši si dopřávám trochu anonymity. Ale jsem samozřejmě i líný, natáčení klipů je totiž moje úplně nejmíň oblíbená činnost z celé hudební branže. Celé hodiny jenom někde sedíš a buď mrzneš na kost nebo umíráš vedrem. Pak tě nakonec pozvou na plac a chtějí abys něco předvedl, ale ty seš tak nervózní, že to musíš dělat dokola znovu a znovu. Jsem fakt vděčný, že nemusím tři dny svého života trávit něčím takovým, jako je natáčení klipu.

KAŽDEJ SVOJI GRAMMY
Vedle Praise You je asi tvým nejlepším klipem Weapon Of Choice. Jak se vám podařilo přimět Christophera Walkena, aby takhle tančil?
Každý se ptá, jak jste pro živého boha Walkena přemluvili, aby tohle udělal, ale on přemlouvat vůbec nepotřeboval. Prostě se kdysi potkal se Spikem a vyprávěl mu o tom, jak miluje tanec a že dobře zvládá klasický tanec, jako Fred Astaire... Jenomže  pak prý zjistil, že je lepší herec než tanečník, a tak se dal na herectví. Nakonec Spikeovi řekl, že by svůj tanec rád zaznamenal na film, dokud na to ještě není moc starý. A Spike se zarazil a hned mi běžel zavolat, že Christopher Walken, step a tak dále a já řekl: fajn. Vlastně to byla úplná hračka.

Tebe nepřekvapilo, že bude Christopher Walken stepovat v tvém klipu?
To víš, že ano! Říkal jsem si, jak to bude krásně absurdní a ujeté, že člověk známý hlavně rolemi psychopatů a pošuků s fakt strašidelným obličejem bude elegantně tančit na jednu z mých písní. To byla prostě fantastická představa.

Celý klip je jeden záběr, na kolik pokusů se to natáčelo?
To vážně nevím, nebyl jsem u toho. Měl jsem tam zase mít malou roličku, v kostýmu hotelové obsluhy jsem měl někde na pozadí luxovat, ale na poslední chvíli se moje manželka rozhodla, že ve stejný víkend porodí, takže jsem nemohl odletět do New Yorku na natáčení. A ani trochu mi to nevadilo.

Klip vyhrál například MTV Video Awards? Dostal cenu i Christopher Walken?
Ano. Dostal i Grammy! Cena MTV je fajn, ale Grammy, to je něco. Když mi ji tehdy poslali, hned jsem se ptal, jestli mají jednu i pro Christophera a oni že ano, že Christopher i Spike dostanou každý svoji cenu. Což je super. Když dostane Grammy kapela, nemá každý člen svoji, musí se o ni podělit. Živě si představuju jak se kvůli tomu rozpadají kapely: „Ty už jsi měl Grammy doma šest měsíců, teď je řada na mě!“

DOTÁHNOUT THE DOORS
Kdo ví, jak by to bylo s Cornershop, kdybys je neproslavil remixem jejich vlastního singlu Brimful Of Asha. Proč jsi ho zařadil na svojí bestofku?
No jo. Nejsem si tím úplně jistý, ale jsem možná jediný muzikant, co na výběr svých největších hitů dal písničku někoho jiného. Ale je pravda, že můj příspěvek téhle skladbě hodně pomohl, takže byli Cornershop velice ochotní a dovolili mi, abych tam tu skladbu dal. Teď si vzpomínám, že jsem vlastně kvůli nim změnil i název svojí druhé desky. Původně se měla jmenovat Viva La Underachiever (něco jako Ať žije propadlík, pozn. redakce) a bylo to v době, kdy jediné moje hity byly Rockafeller Skank a Brimful Of Asha. A v jednom rozhovoru se mě ptali, kdo že má být tím propadlíkem? A tak jsem si řekl, no jo, to by mohlo vyznít ke Cornershop trochu neuctivě, tak jsem to změnil na You´ve Come A Long Way Baby...

Ten remix jsi, pokud vím, dělal zadarmo. Proč vlastně? Kvůli tomu, že jsi tehdy jako remixér začínal?
Wiiiija, u které Cornershop vydávali, byl malý nezávislý label. Mně se ta skladba moc líbila a chtěl jsem ji hrát ve své klubové noci Big Beat Boutique, ale byla příliš pomalá. Navrhl jsem jim, že bych udělal remix, ale z Wiiiija mi vzkázali, že na to nemají žádné peníze. Tak jsem jim řekl, ať mi prostě dají pásy, že to udělám i tak. Jim se můj remix velice líbil a použili ho jako b stranu singlu; jako „áčko“ byla originální verze. Jenomže rádia se chytla právě toho mého remixu a najednou to zapůsobilo jako atomovka. Ale když se ten singl začal hodně prodávat, Cornershop mi zaplatili zpětně. Paradoxně to byl nejrychlejší remix, co jsem kdy udělal, trvalo mi to se vším všudy asi sedm hodin.

I See You Baby od Groove Armady byl stejný případ?
Původně to bylo jejich singlové béčko. Byl to takový hodně minimalistický acid house, ale ten hlavní motiv se mi zdál chytlavý. Jednou jsem se s nima potkal a řekl jsem jim, že si myslím, že by se z té skladby dal udělat hit. A oni fajn, to ho udělej. Úplně jsem překopal hudbu, nechal jsem tam jenom ten hlavní motiv, který byl skutečně brilantní. Chytlo se to hlavně v Americe, kde to použili do několika televizních reklam. A jsem velice vděčný i Groove Armadě, že mi dali svolení, abych tu skladbu dal na své Greatest Hits.

Do třetice - Sunset (Bird Of Prey), hezká klidná věc. Škoda, že ji nemohl slyšet Jim Morrison.
Ray Manzarek prý jednou řekl moc hezkou věc. Že se zbylými Doors zkoušeli na Bird Of Pray pracovat v době, kdy Morrison zemřel, ale nedotáhli to. A tak že děkuje Fatboy Slimovi, že tu skladbu dokončil za ně. Což bylo skutečně dojemné i to, že mi vůbec dali svolení na tom pracovat. Protože my jsme nepočítali s tím, že dostaneme povolení tu skladbu použít, ale oni nám ten sampl dali a ještě to brali tak, že za ně dotáhneme nedokončený song The Doors...

TA ZOË, TA TO DOPRACOVALA
Odkud pochází název tvojí třetí desky Halfway Between The Gutter And The Stars (Na půli cesty mezi kanálem a hvězdami)?
Vzal jsem to z jedné knížky Willa Selfa, ale myslím, že původní myšlenku, že někteří lidé jsou ve škarpě a jiní u hvězd, vyslovil Oscar Wilde. Vzpomněl jsem si na to během jednoho pobytu v Los Angeles, bydlel jsem v hotelu Chateau Marmont a vydal jsem se dolů po Hollywood Boulevard, abych si koupil flašku vodky. A i když jsem byl u hvězd, protože jsem den předtím kalil s kdoví jakýma celebritama, fyzicky jsem se cítil jako v kanále. Taky kvůli tomu, že jsem měl pěknou kocovinu. A tak mě napadlo, že bůh může dostat člověka z kanálu, ale nemůže dostat kanál z toho člověka. Připadalo mi, že to zní dobře a taky to bylo silně autobiografické – jeden večer popíjím s Bradem Pittem a Jennifer Aniston a druhý den se potácím po Hollywood Boulevard a sháním flašku...

Ke Kalifornii se ale vážou i úplné začátky Fatboye Slima, ne? Myslím skladbu Santa Cruz...
Jo jo, Santa Cruz, moje první věc u Skint Records. A taky první, kterou jsem podepsal jako Fatboy Slim. Tehdy za mnou přišel Damian (Harris, zakladatel Skint, pozn. redakce), že chce založil label a já na to, že bych chtěl být prvním interpretem, kterého vydá. Tím, kdo to nastartuje. Ale že nedělám house, ani rap, že bych chtěl zkusit něco nového, hudbu, která má fragmenty houseu, rapu i jakéhokoliv dalšího žánru, který se namane. A jelikož jsem se předtím vrátil z dovolené v Santa Cruz a měl jsem na to prima vzpomínky, tak jsem to tak i pojmenoval.

Vzpomínáš na tu dobu jako na začátek takového toho „bratrství dýdžejů“, kteří to tehdy zkoušeli podobně jako ty?
Ano, tehdy jsem se seznámil s Chemical Brothers a s Jonem Carterem. Krátce po tom, co jsem vydal Santa Cruz mi volala kámoška Lindy Layton a říká: „Nebudeš tomu věřit, ale taková ta hudba, co se líbí jenom tobě a nikomu jinému, víš co myslím, tak v Londýně je jeden klub, kde přesně tohle hrají.“ Zatáhla mě do Heavenly Social, kde právě dýdžejovali Chemical Brothers a když jsem vešel, zrovna hrálo Santa Cruz. Přišel jsem k nim a povídám, že jsem to já a oni: „Tak ty jseš Fatboy Slim? Tvoje věci fakt obdivujeme.“ Protože sice nevěděli, kdo je Fatboy Slim, ale znali jiné věci, které jsem dělal jako Norman Cook. Nabídli mi, jestli bych si tam nechtěl příští sobotu zahrát. Jenomže já neměl dost vlastních věcí, abych mohl postavit dvouhodinový set. A tak jsem sedl a začal dělat další a další tracky, čistě proto, abych je mohl hrát na svých parties. Proto je celá moje první deska plná nadupaných tanečních skladeb. Všechno jsou to věci, které jsem dělal původně do svého dýdžejského setu. Ale po půlroce jsem měl toho ježdění každý víkend do Londýna dost a rozhodl jsem se udělat stejnou party v Brightonu. Jelikož je Brighton u moře, chtěl jsem to pojmenovat Social On Sea, ale lidi z Heavenly mě žádali, abych to nedělal. Tak vznikl Big Beat Boutique. Sakra, to už je víc než deset let!

Greatest Hits berou někteří lidi jako bilancování, jako konec něčeho. Pověsíš teď dýdžejování na hřebík?
To rozhodně ne. Beru to spíš jako příležitost udělat si malý exkurs do minulosti. Když jsme tu kolekci sestavovali, byli jsme sami překvapeni z toho, kolik hitů jsem vlastně měl. Výběrem toho, co tam dát, jsem strávil hodně času. Například nebylo možné dát tam všechny singly, protože některé se prostě tak dobře neujaly. Ale skoro bych řekl, že po deseti letech a čtyřech albech je taková malá bilance na místě. Kromě toho mi práce na nové desce vždycky zabere dva roky a tohle mi poskytlo možnost soustředit se na jiné věci. Mohl jsem dělat muzikál s Davidem Byrnem nebo natáčet soundtrack k filmu, co se odehrává na Kubě, a obojí pro mě bylo mnohem zábavnější, než sedět ve studiu a drtit nové album Fatboye Slima. Čili je to pro mě šance si od Fatboye po tom všem tak trochu odpočinout.

Obal Greatest Hits Why Try Harder je návratem starého dobrého tlouštíka z You´ve Come A Long Way Baby. Jenom mu přibyla křidélka...
Jo jo, tlouštík je zpět. Naše myšlenka totiž byla, že tlouštík je vlastně – kvůli tomu, že jsem na obalu desky nikdy neměl svoji tvář – něco jako moje ikona. A že když je Greatest Hits recyklace starších věcí, že tam musíme dát jeho.

Stalo se někdy, že si lidi mysleli, že jsi to ty? Že tohle je skutečný Fatboy Slim?
No jistě, myslela si to spousta lidí, včetně několika členů rodiny mé ženy. Někdo jim řekl: „Zoë chodí s Fatboy Slimem,“ a oni: „To je ten z obalu desky?“ a prý: „Jo, to je on.“ A pak společně koukali na ten obal a říkali si „Šmarjá ta Zoë to teda dopracovala.“ A taky se mi párkrát stalo, že za mnou někdo přišel, prohlídl si mě a pak překvapeně prohlásil: „Ale dyť vy vůbec nejste tlustej!“

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Filter - Planet Festival
Dubnový Filter představuje kapelu snů a láká na Planet Festival

Jak hlasovali čtenáři v anketě o kapelu snů? Proč je Majkl Jackson zase v kurzu? A co dělá novopočený otec Honza Muchow? Vše a navíc CD Planet Festival v...  celý článek

Filter - Pohoda
Červencový Filter vybral 200 nejlepších zahraničních alb desetiletí

Redakce časopisu Filter nabízí ve velkém letním speciálu přehled nejlepších desek zahraničních alb vydaných v letech 2000 až 2009. Dál odhalí příběh songu...  celý článek

AC/DC
Kam v březnu aneb Koncerty, které by vás neměly minout

Chladný březen přináší fůru akcí, při nichž se můžete řádně zapotit. Vyhotovili jsme pro vás itinerář koncertů, na kterých byste tento měsíc neměli chybět.  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.