Album vychází k pětadvacátému výročí jeho prvního londýnského vystoupení a nemůže začínat ničím jiným než provokativně, ale famózně zahraným Jarem ze Čtvera ročních období.
Když Kennedyho posloucháte, můžete se rozčílit, znepokojit, ale současně zapomenete na všechna provedení před ním i po něm - lhostejno, zda jsou takzvaně autentická či nikoli. Vyhraněné představy o dynamice, tempech, frázování má Kennedy i na hudbu Masseneta, Debussyho nebo Vaughana Williamse.
A jelikož rád přebíhá ze žánru do žánru, sám si aranžuje, a dokonce i komponuje, nemohou na výběru chybět jeho vlastní úpravy irských a anglických lidových melodií, klavírních skladeb Erika Satieho, Montiho Čardáše a vlastní kompozice Melody in Wind, věnovaná Stéphanu Grappellimu. Ten Kennedyho - společně s Yehudi Menuhinem - nejvíc ovlivnil při jeho rozhodnutí vymknout se tradičnímu škatulkování hudebníků a vzájemně přizpůsobovat a obohacovat klasiku, jazz, rock i další hudební světy. Však také největším kouzlem Nigela Kennedyho je to, že ať dělá cokoli, nikdy neprofanuje ani sebe,
|
Nigel Kennedy's Greatest Hits | |
| 1. | Vivaldi: 'Spring' (The Four Seasons) |
| 2. | Massenet: Méditation (Thais) |
| 3. | Satie: Gymnopédie No.1 |
| 4. | Vaughan Williams: The Lark Ascending |
| 5. | Debussy: The Girl with the Flaxen Hair |
| 6. | Bach: Sonata for Solo Violin in C - IV: Allegro assai |
| 7. | Kreisler: Praeludium and Allegro |
| 8. | Bach: Es ist genug, so nimm, Herr (Cantata: O Evigkeit, du Donnerwort) |
| 9. | Trad.: Danny Boy |
| 10. | Trad.: Scarborough Fair |
| 11. | Kennedy: Melody in the Wind |
| 12. | Monti: Csárdás |
| 13. | Vivaldi: 'Autumn' - III. Allegro (The Four Seasons) |
Kompilace samozřejmě vždy zůstane snůškou střípků - jakkoli výběr poskytuje celkem plastický obrázek o Kennedyho osobnosti. Kdo by si však myslel, že po Greatest Hits budou následovat alba jako Best of Kennedy nebo Magnificent Kennedy a proslulý recesista a velký komunikátor se pomalu odebere na odpočinek, zmýlil by se. Album totiž obsahuje rovněž dvě skladby od Bacha, které Kennedy ještě nevydal. Jedna z nich, čtvrtá věta ze Sonáty pro sólové housle C dur, je jakousi návnadou pro budoucnost, neboť Kennedy se zaobírá úvahou natočit kompletní Bachovo dílo pro sólové housle. První malá ukázka naznačuje, že se od něj určitě dočkáme dalšího překvapení.
A ještě doporučení: Při poslechu desky nerušte své sousedy! Kennedy o to posluchače žádá v průvodním textu a přidává doporučení, že únosná hlasitost by neměla převýšit 110 decibelů.
