Steampunk tvoří jednu z odnoží sci-fi, kulisy i hybatele dějů v něm skládají stroje poháněné párou. První steampunkové romány se objevily už v osmdesátých letech, jsou jakousi variací kyberpunku. Technologie tu je, ale svého druhu retro, její milovníci hledí skrze kouřící lokomotivy zpět k devatenáctému století. Přestože jejich oblíbené knihy se často odehrávají v daleké budoucnosti nebo mimo čas, jak ho známe.
„Je to síla imaginace a romantiky v jednom. Viktoriánská doba fascinuje svou módou i dnes. Jules Verne měl spoustu zajímavých vynálezů. Když se rozvinou jeho myšlenky, které propojíme se současnými technickými poznatky a tehdejší estetikou, vznikne něco, k čemu nelze být hluchý,“ říká Richard Klíčník z nakladatelství Argo, které sobotní Minicon v pražském Národním technickém muzeu pořádá.
Ostatně fascinovaný věkem páry je i slavný Terry Pratchett, jeho poslední kniha ze série Úžasná Zeměplocha se jmenuje Raising Steam, tedy Stoupající pára. „České dráhy mívaly heslo, že vlaky jsou svého druhu poezie. To se týká zejména parních lokomotiv. V páře totiž poezii neoddiskutovatelně najdeme. Syčí, šeptá i ječí jako opravdová báseň. A právě absence poezie v dnešním světě je důvod, proč je steampunk tak populární,“ myslí si Klíčník.
Minicon začíná v sobotu dopoledne, vystoupí na něm Jan Kantůrek, který překládá právě Pratchettovu Zeměplochu, nebo Ondřej Neff, jenž převedl do současného jazyka některá díla velkého milovníka pára Julese Vernea.
