Tištěný text je vůbec poprvé doplněn úplným faksimile rukopisu, který posílal Fučík tajně z vězení na útržcích toaletního papíru. Knihu vydalo Ottovo nakladatelství v Praze.
Komunistický režim Fučíkův rukopis přísně střežil a vypustil z něj pasáž, ve které autor píše o spolupráci s gestapem. Pasáž podle znalkyně Fučíkova díla Jaroslavy Janáčkové dokazuje, že Fučík na gestapu vypovídal, ale ne, že by někoho udal.
Dosvědčují to i výslechové protokoly. Pasáž ale vadila přímočaré komunistické představě hrdinství, tvrdí Janáčková. Fučík podle ní naopak chránil Františka Halase, Jaroslava Seiferta a další osobnosti z oblasti kultury.
"Fučíkův druhý život byl poznamenán dvojím výkyvem. Jeden ho vynášel do nebes jako božskou bezchybnou bytost, vytvářel jeho kult a v tomto smyslu zneužíval jeho památku," uvedl publicista Zdeněk Mahler při křtu knihy.
Po listopadu 1989 podle něj následovalo "přešlápnutí z levé nohy na pravou" a objevila se ideologická zášť. "Měl jsem pocit, že dochází k druhé popravě," uvedl. Mahler doufá, že se touto knihou otevře třetí etapa přístupu k Fučíkovu dílu, a to "etapa pravdy".
Kniha přibližuje Fučíka a jeho dobu množstvím fotografií, dokumentů a kreseb. Nechybí ani dopis Jana Wericha, který Fučíkově manželce děkuje za výtisk, který mu poslala. "Domnívám se, že Julek napsal nejkrásnější knihu války," uvedl s tím, že by ji měl číst celý svět.
Na závěr vydavatel připojil posudek Kriminalistického ústavu Veřejné bezpečnosti z června 1990. Znalci napsali, že autorem rukopisu je Fučík a že nezjistili žádné chemické či mechanické pozměňující zásahy ani textové opravy a vpisy.
Novinář, politik, literární a divadelní kritik Fučík (1903 až 1943) působil od roku 1939 v komunistickém odboji. V roce 1942 byl zatčen a v následujícím roce odsouzen k smrti a popraven. Napsal mimo jiné i obdivné reportáže o Sovětském svazu: V zemi, kde zítra již znamená včera nebo V zemi milované.
