„Nefungujeme jako žádná normální kapela,“ brání se Gould v rozhovoru odpovědi, jak to bude do budoucna s Faith No More, kteří natočili desku po osmnácti letech. Vše záleží na tom, zda se na turné, v jehož rámci vystoupí 5. června v Hradci Králové, nerozhádají.
Když jste měli naposledy hrát na Rock for People, koncert překazila bouře.
Zbývalo asi pět minut, už jsme se chystali na pódium, a najednou se to strhlo. Začalo strašně foukat, lidi utíkali. Já si to ještě točil na mobil a myslel si, že začne pršet a budeme normálně hrát. Ale bylo to čím dál horší, po pódiu začaly létat věci, všichni zdrhali. Vypadalo to jako válka. Chtěli jsme hrát později, ale nešlo to. Naše vybavení bylo zničené. Nic takového jsem v životě nezažil.
Jak Faith No More zastavili čas a opět natočili velkou deskuRecenze aktuálního alba Sol Invictus  |
Tentokrát přijedete s novou deskou. Jak turné vypadá?
Čím jsme starší, tím víc si musíme dávat pozor na vlastní zdraví. Hlídáme si dietu, co pijeme. A někdy si navzájem dáváme na pódiu klystýry. Teda, když publikum stojí za to.
Klystýry? Teď jsem se chtěl zeptat, co si na pódiu užíváte nejvíc. Tak to asi přeskočíme.
Haha. No, není to bouřka. Ale vážně. My se o tom, co budeme hrát, rozhodujeme tak dvacet minut před koncertem. Takže nevím, co bude na programu. Ale určitě zazní i čtyři nebo pět písniček z nové desky.
Váš reunion trvá už šest let, ale desku jste vydali až nyní. Proč vám to tak trvalo?
Těžko říct. Každý v kapele je úplně jiný a má na věci svůj pohled. Neumím odpovědět na to, proč, protože ani všechny důvody neznám. Ale natáčet jsme začali už před poměrně dlouhou dobou, jenom jsme o tom nikomu neřekli.
Kdy jste se rozhodli? Původně jste chtěli jen koncertovat.
To tvrdili někteří členové kapely. Já bych to nikdy neřekl, chtěl jsem vždy nahrávat. Jak jsem už zmínil, tahle kapela je zvláštní a nefunguje normálně. Prostě jsme jednoho dne začali natáčet a nikdo nebyl proti. Je to trochu na hlavu, ale důležité je, že to nějak funguje.
Měli jste s vaší pověstí po osmnácti letech ve studiu pocit, že se musíte překonat?
Řekl bych, že ten pocit, psychologická stránka věci, byl na nahrávání to nejtěžší. Hraní šlo celkem snadno. Myslím, že v kapele jsme měli spoustu předsudků a obav, aby se všechno nevrátilo do dob, kdy jsme ve studiu stáli před dvaceti lety. A vůbec si nerozuměli.
Můžete být konkrétnější?
Hodně jsme tehdy pracovali. A jít nahrávat je velký závazek. Znamená to, že se k desce pojede turné, budou se dávat rozhovory. Neskončí to jen ve studiu. Museli jsme si být všichni stoprocentně jistí, že do toho chceme jít.
Takže jste udělali to nejlepší a začali prostě nosit nápady a hrát...
Tak jednoduché a přímočaré to nebylo. Jde o divnou story se spoustou obratů a zákrut, ale bez ní bychom takovou desku jako Sol Invictus nikdy nenahráli. A protože jsme ji dokončili před dvěma měsíci, je příliš brzy, ještě to neumím zhodnotit.
Takže se mohlo stát, že by nevyšla?
Určitě. Nikdo o ní nevěděl, vše bylo stoprocentně na nás. Ani jsme nenahrávali ve studiu, ale v takové zvláštní zkušebně. My jsme divná kapela, co já vím, jak vlastně fungujeme...
Vždyť jste desku produkoval!
Já vím. Kéž by mi za to někdo alespoň platil. Můžu říct jen, že naší primární motivací byla hudba. Jinak bychom se zbláznili. Jsme prostě kapela plná excentriků.
Můžete mi dát příklad?
Proboha ne! Zbláznil jste se? Jsme uprostřed turné, možná tak za rok.
Bavíte se spolu vůbec v zákulisí?
Samozřejmě a bez problému, protože je nám dobře. Před dvaceti lety jsme měli všechno naplánované, protože jsme potřebovali přežít. Teď máme každý život mimo kapelu a fungujeme, jak to jde. Nevíme, co bude po turné. Budeme to prostě dělat, dokud nás to bude bavit.
