Helena Dvořáková v inscenaci Faidra

Helena Dvořáková v inscenaci Faidra - Helena Dvořáková v inscenaci Faidra (Divadlo v Dlouhé) | foto: Divadlo v Dlouhé

Faidra zůstává velkým antickým poselstvím

Římský filozof Seneca, působící v prvním století po Kristu, napsal také několik tragédií. Tematicky vycházejí z řecké mytologie a navazují na již vytvořené dramatické celky, především na Sofoklovy a Euripidovy hry.

Text Faidra nasadilo do repertoáru Divadlo v Dlouhé a překlad naší největší znalkyně antického divadla Evy Stehlíkové nastudovala režisérka Hana Burešová. Jde vlastně o českou premiéru díla, i když  před lety uvedlo zkrácenou verzi tehdejší Divadlo na okraji v režii Evalda Schorma.

Manželka athénského krále Thésea Faidra (Helena Dvořáková) zahoří  v době nepřítomnosti svého manžela smyslnou vášní k nevlastnímu synovi Hippolytovi (alternují Vojtěch Dyk a Miloslav König). Překonat toto puzení jí radí chůva (Emma Černá).

Jakmile však pochopí, že Faidru spaluje nepotlačitelná touha, iniciativně se ujme kuplířské aktivity. Hippolytos návrh Faidry zděšeně odmítne, a když se jeho otec Théseus (Miroslav Táborský) vrátí domů, Faidra nevlastního syna osočí z toho, že ji znásilnil. Tragédie pak spěje k hrůznému rozuzlení.

Hana Burešová umístila publikum i herce do společného prostoru na jeviště, čímž umožnila bezprostřední divácký kontakt, při kterém velká gesta antické tragédie nabývají na naléhavosti. Jsou však traktována s vkusem, stejně jako deklamace veršů, jdoucí přísně po smyslu textu.

Na jednoduché scéně Davida Marka, kterou tvoří krystalicky čisté objekty na zemi, průhledná stěna s kresbou evokativních křivek (možno v nich číst tvary těl i krajinu) a důmyslné svícení, mohou herci zazářit ve výrazných kreacích

Síla vášní, tíha osudu
Helena Dvořáková v titulní roli uvěřitelně předestírá odhodlanost své vášně, pozdější obmyslnost, ale i odvahu dojít do hořkého konce. Emma Černá jako chůva kombinuje  účinnou směs vznosné gestiky i žensky spikleneckého pragmatismu.

V roli Hippolyta jsem viděl Vojtěcha Dyka, jemuž v zásadním výstupu s Faidrou nechybí ani zděšení, ani to, že je ve své panické čistotě hluboce uražen.

V mistrovské zkratce ztvárňuje Thésea Miroslav Táborský, na nepříliš velké ploše okamžitě zpřítomní unaveného vládce s více než pohnutou životní zkušeností, reaguje na Faidřino udání zjitřeně, polyká hořce další z mnohých protivenství osudu a s vyhasínající autoritativností vykazuje Hippolyta z dosahu své přízně. Jako jediná postava si občas (ve vypjatých emocionálních momentech) nasazuje před tvář masku, atribut antického divadla.

Patřičnou proměnlivost nálad, ztišení, oživení i drobné okořenění humorem vnáší do jevištního dění chór, reprezentovaný třemi ženami (Michaela Doležalová, Lenka Veliká, Magdalena Zimová) a jedním mužem: Miroslav Hanuš přebírá ve finále i roli posla líčícího Théseovi strašný Hippolytův konec.

Náladotvornými  odstíny hlasů, opakováním některých slov i větných celků, ale také jemnými pohybovými evolucemi vytváří chór střízlivější podloží pro klenutí tragických vášní.

Stylově čistá inscenace má značný emocionální náboj, síla vášní, tíha osudu, ale také neposkvrněná čistota – zde prezentované – přinášejí do našich dnů, v nichž převládá především relativizace hodnot, podstatné poselství o velikosti i bídě člověčenství.

Seneca - Faidra
Divadlo v Dlouhé Praha.
Přeložila Eva Stehlíková, úprava Eva Stehlíková, Hana Burešová, Štěpán Otčenášek, režie Hana Burešová. Hrají Helena Dvořáková, Ema Černá, Miroslav Táborský, Vojtěch Dyk, Miloslav König a další. Délka 85 min.
Režie: 90 %
Výkony herců: 90 %
Celkový dojem: 90 %