Text Faidra nasadilo do repertoáru Divadlo v Dlouhé a překlad naší největší znalkyně antického divadla Evy Stehlíkové nastudovala režisérka Hana Burešová. Jde vlastně o českou premiéru díla, i když před lety uvedlo zkrácenou verzi tehdejší Divadlo na okraji v režii Evalda Schorma.
Manželka athénského krále Thésea Faidra (Helena Dvořáková) zahoří v době nepřítomnosti svého manžela smyslnou vášní k nevlastnímu synovi Hippolytovi (alternují Vojtěch Dyk a Miloslav König). Překonat toto puzení jí radí chůva (Emma Černá).
Jakmile však pochopí, že Faidru spaluje nepotlačitelná touha, iniciativně se ujme kuplířské aktivity. Hippolytos návrh Faidry zděšeně odmítne, a když se jeho otec Théseus (Miroslav Táborský) vrátí domů, Faidra nevlastního syna osočí z toho, že ji znásilnil. Tragédie pak spěje k hrůznému rozuzlení.
Hana Burešová umístila publikum i herce do společného prostoru na jeviště, čímž umožnila bezprostřední divácký kontakt, při kterém velká gesta antické tragédie nabývají na naléhavosti. Jsou však traktována s vkusem, stejně jako deklamace veršů, jdoucí přísně po smyslu textu.
Na jednoduché scéně Davida Marka, kterou tvoří krystalicky čisté objekty na zemi, průhledná stěna s kresbou evokativních křivek (možno v nich číst tvary těl i krajinu) a důmyslné svícení, mohou herci zazářit ve výrazných kreacích
Síla vášní, tíha osudu
Helena Dvořáková v titulní roli uvěřitelně předestírá odhodlanost své vášně, pozdější obmyslnost, ale i odvahu dojít do hořkého konce. Emma Černá jako chůva kombinuje účinnou směs vznosné gestiky i žensky spikleneckého pragmatismu.
V roli Hippolyta jsem viděl Vojtěcha Dyka, jemuž v zásadním výstupu s Faidrou nechybí ani zděšení, ani to, že je ve své panické čistotě hluboce uražen.
V mistrovské zkratce ztvárňuje Thésea Miroslav Táborský, na nepříliš velké ploše okamžitě zpřítomní unaveného vládce s více než pohnutou životní zkušeností, reaguje na Faidřino udání zjitřeně, polyká hořce další z mnohých protivenství osudu a s vyhasínající autoritativností vykazuje Hippolyta z dosahu své přízně. Jako jediná postava si občas (ve vypjatých emocionálních momentech) nasazuje před tvář masku, atribut antického divadla.
Patřičnou proměnlivost nálad, ztišení, oživení i drobné okořenění humorem vnáší do jevištního dění chór, reprezentovaný třemi ženami (Michaela Doležalová, Lenka Veliká, Magdalena Zimová) a jedním mužem: Miroslav Hanuš přebírá ve finále i roli posla líčícího Théseovi strašný Hippolytův konec.
Náladotvornými odstíny hlasů, opakováním některých slov i větných celků, ale také jemnými pohybovými evolucemi vytváří chór střízlivější podloží pro klenutí tragických vášní.
Stylově čistá inscenace má značný emocionální náboj, síla vášní, tíha osudu, ale také neposkvrněná čistota – zde prezentované – přinášejí do našich dnů, v nichž převládá především relativizace hodnot, podstatné poselství o velikosti i bídě člověčenství.
Seneca - Faidra
Divadlo v Dlouhé Praha.
Přeložila Eva Stehlíková, úprava Eva Stehlíková, Hana Burešová, Štěpán Otčenášek, režie Hana Burešová. Hrají Helena Dvořáková, Ema Černá, Miroslav Táborský, Vojtěch Dyk, Miloslav König a další. Délka 85 min.
Režie: 90 %
Výkony herců: 90 %
Celkový dojem: 90 %
