Evropské filmy lákají především mladé diváky

Po úvodním víkendu pražské části Dnů evropského filmu je už jasné, že spousta zájemců o italský snímek Život je krásný si bude muset počkat na jeho dubnovou distribuční premiéru. "Druhé představení bylo vyprodáno prakticky okamžitě," říká organizátorka přehlídky Eva Kačerová o filmu nominovaném na Oscara, jehož slavnostní uvedení při čtvrtečním zahájení festivalu pozdravil faxovým dopisem Roberto Benigni, režisér a představitel hlavní role, přímo z Los Angeles.

Jiný titul, který si zdejší publikum zamilovalo, má jméno Zkouška tvrdosti, přišel z Německa a připomíná prý loňský generační "trhák" stejné provenience, Klepání na nebeskou bránu, který se pak objevil i v tuzemské distribuci. "Lidé v hledišti se doslova váleli smíchy," vysvětluje Kačerová, proč čeká stejný nápor i od reprízy Zkoušky tvrdosti, označované za "německého Woddyho Allena". K filmům, o něž je v předprodeji největší zájem, dále patří Stará známá písnička režiséra Alaina Resnaise, "ženský" příběh Med a popel, britská Láska prokletá s Derekem Jacobim v hlavní roli i nejúspěšnější švédský titul roku 1997 Adam a Eva.
"Ale snad nejvíc nás překvapilo, kolik diváků stojí o francouzský snímek z romského prostředí Gádžo dilo, přestože jej nedávno uvedla televize, a běžná kina se proto jeho nasazení spíše brání," dodávají pořadatelé.
Naopak relativně "volno" je ještě na celonoční filmový maraton, který bude ze soboty na neděli hostit kino Lucerna; příští pondělí se pak festivalová kolekce přesune do Brna.
Složení publika se od předchozích ročníků nijak výrazně neliší. "Na evropské filmy opět houfně přicházejí především mladí lidé," říká koordinátorka přehlídky Jana Černíková, "jen mne trochu zaskočilo, že na setkání se zástupci zahraničních filmových škol se tiší tuzemští studenti odvážili sotva dvou otázek." Zato besedy filmových tvůrců s diváky, které následovaly třeba po projekcích snímků Červený trpaslík či Báječné ženy u vody, se žádným ostychem nevyznačovaly; dokonce prý spontánně a dlouze pokračovaly ještě u baru.
"Nicméně kolegové z přehlídky nezávislé tvorby Indies se domnívají, že 'naši' mladí návštěvníci evropských filmů jsou přece jen o trošku starší než ti, kteří prý plní sály v rámci 'jejich' Indies," dodávají organizátorky. Možná však tenhle "optický klam" vznikl také tím, že na letošní Dny evropského filmu snad poprvé nacházejí cestu i "dříve narození" zaměstnanci různých institucí, které s festivalem spolupracují. A to prý nejde o oficiální hosty, nýbrž o řadové úředníky, kteří na pracovišti objevili festivalový katalog, prolistovali si ho a teď si chodí zcela soukromě nakupovat vstupenky.