Adam Hájek:
Je to blbé. Bohužel, protože režie je poctivá, scéna chytře vymyšlená a i herci až na výjimky, které se dají přičíst trémě, nejsou úplná polena.
Tomáš Šťástka:
Jak říkáš - scéna, která důsledně v úvodu rozděluje jednotlivé postavy podle barev, i zde zcela srozumitelná režie Viktorie Čermákové (což v některých jejích kusech pro alternativní scény není úplnou samozřejmostí) jsou pozitivy kusu. Co tedy přesně ti přišlo tak blbé? Samotný námět britského dramatika Davida Greiga?
Adam Hájek:
Ano! Ta hra ve mně vyvolává pocit, že jsem to všechno už někdy někde viděl. Ospalé městečko na hranicích, na opuštěné nádraží přijíždějí dva uprchlíci. Místní v hospodě cvičí okoukanou disciplínu „pivo buřty nenávist“, výpravčí mrzout v sobě objeví člověka a sbratří se s uprchlíkem. Chápu, že NoD chce tématem migrační krize popichovat a být aktuální, jenže ten kus je až příliš plochý, takže ve výsledku je z toho Fidlovačka pro pražskou kavárnu, která se jde do divadla ujistit o svém morálním stanovisku. Hra je nejsilnější ve chvíli, kdy neřeší maloměstský šovinismus, ale manželské debaty na téma „Proč už spolu nespíme“.
Tomáš Šťástka:
On je neméně zajímavý i fakt, že autor hru psal v devadesátých letech, kdy v ní vedle pádu železné opony reflektoval i válku na Balkáně.
To je možná důvod, proč z nynějšího zpracování tak čouhají často omílaná klišé. Co bylo aktuální před dvaceti lety, prostě nyní ztratilo na poutavosti. Na druhou stranu v některých místech, třeba náhlém vzedmutí onoho - jak píšeš - „buřtového“ nacionalismu, vystihl některé nálady docela přesně.
Adam Hájek:
No jo, ale tohle demaskování Švejka a víření pivních puchů česká divadla provozují už dvacet let. A pořád stejně. Ovšem nejprotivnější je ta hra ve chvíli, kdy příběh obohatí lesbickou romancí. Výpravčí utápějící se v manželství se zahořklým šovinistou se zamiluje do uprchlice protože... proč? Aby divák v sobě objevil další odstíny tolerance? Navíc se obávám, že režisérce motiv homosexuality posloužil hlavně jako příležitost zavděčit se divákovi - čuňákovi, protože teplá výpravčí druhou půlku představení poskakuje po jevišti už jen v podprsence a kalhotkách.
Tomáš Šťástka:
To zcela souhlasím, lesbická linka nemá s tématem absolutně nic společného, nijak neposunuje děj a vyznívá jako pustá manýra. Vraťme se ale k inscenaci samotné - polopatická Čermákové režie, kterou jsem prve chválil, mne vlastně překvapila. Viděl jsem od ní náročné kusy ve Švandově divadle, Meetfactory i Strašnicích, kde divákovi nic nedarovala a nutila ho přemýšlet nad každou metaforou. Zde se ale jde asi až příliš po povrchu, vše je nekomplikované, srozumitelné. Skoro jako by tvůrci cílili do širších vrstev. Taková snaha je v úzce profilované scéně, jakou pražský NoD je, podle mne zcela mimo.
EvropaExperimentální prostor NoD premiéra 22. února 2017 režie: Viktorie Čermáková hrají: Elizaveta Maximová, Marie Štípková, Josef Horák, Hynek Chmelař, Václav Marhold, Richard Němec, Jiří Pěkný, Zdeněk Velen (Pozn. Výsledné netradiční hodnocení vzniklo jako průměr hodnocení obou redaktorů.) |
Adam Hájek:
No tak možná hledají nové publikum. Udělali rekonstrukci, mají nový program, tak třeba už nestojí o usmolenou alternativu. Já ostatně proti srozumitelné režii nic nemám, jako občasný návštěvník divadla jsem rád, když v představení netápu.
Čermáková použila jednoduchý nápady jako rozdělení scény na tři barvy - bílá hospoda, červené nádraží, černí uprchlíci - a tyto triky fungují. Zadní projekci s vlky zachycenými fotopastí si mohla odpustit, to už je také trochu okoukané. Ale hodně tomu pomáhají herci, hlavně Marie Štípková z postavy homovýpravčí vykřesala víc, než by jeden čekal. Takže za mě 40 procent.
Tomáš Šťástka:
Na originalitě celkové výpravy od Ivany Kanhäuserové se shodneme. Vlci hře dodávali mystický nádech. Mne z hereckých výkonů zaujal Jiří Pěkný ve zmíněné roli výpravčího či Václav Marhold jako jeden z hospodských povalečů. Ke kusu bych byl mírnější, kdyby se hrál na nějaké větší scéně, v NoDu mi to prostě přijde jako výstřel mimo cílové publikum. Já dávám 45 procent.
