Největší český knižní veletrh letos představuje téma Evropa v literatuře – literatura v Evropě a v souvislosti s ním přiváží do Prahy z každé členské i kandidátské země Evropské unie některého z jejích spisovatelů. Ne všem vyšla nějaká jejich kniha v českém překladu.
Podobně jsou na tom však i čeští autoři v Evropě – v jakých jazycích si jejich díla mohou čtenáři přečíst? Češi mají situaci ještě o něco složitější než jejich kolegové například v Nizozemsku nebo ve skandinávských zemích. V Česku neexistuje literární centrum či státní agentura, která by českou literaturu Evropě systematicky představovala.
Autoři jsou tak odkázáni na tři možnosti: svěřit se do péče literárních agentů, důvěřovat svým nakladatelstvím nebo spoléhat na Svět knihy – nikoli na veletrh, ale na společnost, která ho pořádá. Ta je totiž členem evropského uskupení nazvaného Literature across frontiers, které se snaží propagovat překládání knih z menších jazykových oblastí a jejich šíření Evropou.
Přes Německo do Států
"Mezi autory, o které je v Evropě největší zájem, patří samozřejmě Michal Viewegh či Jáchym Topol, v poslední době se hodně prosazuje Petra Hůlová, v německy mluvících zemích Radka Denemarková nebo třeba Miloš Urban. Největším překvapením byl pro mě na posledním lipském veletrhu úspěch Markéty Pilátové," popisuje situaci českých autorů na evropském trhu ředitelka Světa knihy Dana Kalinová.
Její slova potvrzuje i dřívější tajemník Spolku českých knihkupců a nakladatelů Jaroslav Císař. "Ve světě se nejlépe prodává Milan Kundera, ale toho stěží můžeme označit za ryze českého autora. Nejpřekládanějšími spisovateli dvacátého století jsou Bohumil Hrabal a Jaroslav Hašek. U těch současných bohužel neexistuje žádná oficiální statistika, takže se nemáme o co opřít. Osobně vím, že dobře se prodává Miloš Urban a Jáchym Topol," tvrdí Císař.
I podle něj u nás zásadně chybí systematická snaha ze strany ministerstva kultury českou literaturu v zahraničí prosazovat, překládání děl závisí na kontaktech jednotlivých literárních agentů, jejichž služby však nevyužívají zdaleka všichni čeští autoři, a na často náhodných setkáních na mezinárodních veletrzích.
Funkcí veletrhů byl původně právě obchod s autorskými právy literárních děl, postupně se však staly spíš platformou pro literární programy. Daleko víc tak fungují ve vztahu autor – čtenář než ve vztahu autor/agent – zahraniční nakladatel. Podle Císaře také do jisté míry platí kulturní pravidlo pro překlady do angličtiny – na obrovský americký trh je možné proniknout hlavně přes Německo, protože právě na tamním trhu američtí agenti či nakladatelé pátrají po cizích autorech nejčastěji.
Nejde jen o jazyky
Zřejmě nejpřekládanějším českým autorem je Ivan Klíma, jehož knihy vyšly v jedenatřiceti cizích jazycích. Ale sestavit nějaký přesný žebříček není možné právě kvůli neexistenci oficiálních statistik. Na české kulturní scéně fungují dvě větší literární agentury: Dana Blatná, která zastupuje osmadvacet autorů včetně Michala Viewegha, Radky Denemarkové či Michala Ajvaze, a agentura Pluh, která se stará zhruba o poloviční počet spisovatelů od Jáchyma Topola přes Patrika Ouředníka po Petru Hůlovou.
K největším "rekordmanům" v počtu přeložených knih do zahraničí patří podle jejich údajů Viewegh, kterému ve světě vyšlo v součtu osmašedesát překladů jeho jednotlivých titulů, jen Báječná léta pod psa jich mají třináct.
Vieweghova literární agentka Dana Blatná však poukazuje na problémy s přepočítáváním úspěšnosti: "Většinou mechanicky uvádím počet jazyků, což je u Viewegha jedenadvacet, ale to je jen jeden pohled na věc. Mnohem důležitější je, kolik titulů v určitém jazyce od daného autora vyšlo, v jakém nákladu, kolik výtisků se pak prodalo a s jakým ohlasem se knížka setkala jak u kritiky, tak u čtenářů. A úplně nejvíc vlastně záleží na tom, zda byla kniha přeložená do světových jazyků. Zejména anglické a německé vydání je vstupní branou do dalších zemí."
To je i názor Jaroslava Císaře, důležitý je podle něho obzvláště náklad přeložené knihy. "Ve velkých evropských zemích nebo ve Spojených státech je tisícový náklad zanedbatelný, aby nešlo o naprostou marginálii, je třeba vydat knihu v nákladu přes deset tisíc výtisků, což z českých autorů splňuje málokdo," konstatuje.
Knedlíky v prášku pro Dánsko
Některé země, třeba Rusko, mají obavy překládat české autory. Buď proto, že by se jejich knihy neprodaly, či proto, že by je místní čtenáři s jinou kulturní zkušeností obtížně chápali. Podle Michala Viewegha, který má bohaté zkušenosti nejen s vydáváním knih v zahraničí, ale také s autorskými čteními napříč Evropou, to však neplatí.
"Měl jsem trochu obavy, když jsem jel číst do Kodaně, protože na programu humorného čtení, který jsem nesestavoval já, byly dva mé literární ´posudky´ z Nápadů laskavého čtenáře – jeden na knedlíky v prášku, ten měl být kladný, druhý, záporný, na šampon proti vším. Myslel jsem si, že dánské publikum tenhle vtip nemůže pochopit. Ale jeho reakce byly naprosto výborné, smáli se přesně tam, kde se obvykle smějí čeští čtenáři," popisuje Viewegh svou zkušenost.
Dana Blatná považuje za nejúspěšnější v Evropě mezi "svými" autory kromě Michala Viewegha ještě Jiřího Kratochvila (přeložen do deseti jazyků), Michala Ajvaze (pět jazyků) a Irenu Douskovou (také pět). Agentura Pluh řadí k nejpřekládanějším Miloše Urbana, jemuž vyšlo v součtu v deseti jazycích devatenáct titulů, Patrika Ouředníka s dvacítkou jazyků a Jáchyma Topola s patnácti jazyky.
Nejpřekládanější ČešiIvan Klíma Michal Viewegh Patrik Ouředník Jáchym Topol Miloš Urban Jiří Kratochvil |
