Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Obraz Evy Olmerové se odráží do zrcadla v šedesáti písních

  7:16aktualizováno  7:16
Trojalbum Já hledám štěstí vychází k dnešním nedožitým osmdesátinám Evy Olmerové. Snaží se do její hudební pozůstalosti vnést trochu pořádku.

Eva Olmerová | foto: Otto Dlabola

Eva Olmerová (obal CD)

Eva Olmerová (obal CD)

Připomíná prostřednictvím šedesáti písní její oblíbené žánry, uvádí zapomenuté rarity a představuje ji nikoli jen jako zpěvačku jazzovou, za kterou bývá všeobecně považována (přestože se tomu ona sama bránila), nýbrž univerzální, s širokým výrazovým rejstříkem při zachování typických rysů.

Skutečně jazzových nahrávek po Olmerové vlastně moc nezůstalo. První disk shrnuje převážně nahrávky z okruhu country, gospelu, a dokonce i trampské písně, která byla, pro někoho možná překvapivě, láskou Evy Olmerové.

Eva Olmerová

Najdeme tu společné nahrávky s klasiky tohoto žánru Settlery, s Country Beatem Jiřího Brabce z doby spolupráce s textařem Jiřím Grossmannem, z níž vzešel i jeden z největších zpěvaččiných hitů Čekej tiše – který ona sama údajně příliš ráda neměla – i s dalšími, převážně studiovými skupinami.

Druhý disk nechronologicky poskládaného kompletu představuje Olmerovou v její nejčastěji zmiňované poloze, tedy jako interpretku hlavně jazzových standardů, v angličtině i v češtině. Zde je na místě připomenout, že dobový požadavek na zpěv v češtině (v různých érách totality různě silný) se bohužel v tomto žánru Olmerové až na řídké výjimky dost vymstil.

Eva Olmerová a Metropolitan Jazz Band

Eva Olmerová a Metropolitan Jazz Band

A stejně tak i stylové zaměření: zpěvačce rozhodně víc sluší modernější pojetí jako v nahrávkách s S+H Q Karla Velebného nebo s moderně hrajícím Jazzovým orchestrem Českého rozhlasu než s formacemi tradičního jazzu.

Ale doba byla prostě taková a dlužno přiznat, že Olmerové odkaz dopadl pořád ještě mnohem lépe než třeba archiv její kolegyně Vlasty Průchové, která je ve své nejsilnější poloze vlastně zachována minimálně.

Závěrečná třetina trojalba je žánrově poněkud rozpolcena. Nacházejí se zde rarity jako duet s Jiřím Suchým v titulní melodii z filmu Muž a žena. Jsou zde hity jako slavné "kainarovky" Černá kára a Blues železničního mostu.

Eva Olmerová

Eva Olmerová

Ale i písně šansonové jako česká verze Non, je ne regrette rien od Edith Piaf nebo jedenáctiminutová Můj pes z pera dvojice Šlitr a Suchý. Ba i krásná písnička, jež dala název celé kompilaci a pochází z filmu Lásky mezi kapkami deště. Pohromadě disk sice příliš nedrží, ale úvodní tvrzení o zpěvaččině univerzálnosti podporuje vlastně nejvíc ze všech tří.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Zpěvačka Anastacia
RECENZE: Anastacia sází na evoluci, její novince však chybějí hity

Zpěvačka Anastacia má za sebou úspěšnou léčbu rakoviny a teď vydala také svou v pořadí už sedmou desku. Nese název Evolution a rozhodně zaujme, i když žádný...  celý článek

Jiří Bartoška v klipu k písni Léto 95
VIDEO: Marek Ztracený si pozval do klipu Bartošku, Krainovou či Gotta

Zpěvák Marek Ztracený natočil pro fanoušky unikátní videoklip k písni Léto 95. „Je to vzpomínka na moje mládí. Píseň pro všechny, kdo zažili devadesátky, a...  celý článek

Písničkář Jack Johnson
RECENZE: Jack Johnson by měl přidat tempo, ne řešit Trumpa

Americký písničkář Jack Johnson vydal desku All The Light Above It Too. Utápí se na ní v politice a chybí mu trochu tah na branku. Jeho nové dílo má už nyní za...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.