Ovšem ukrajinským pořadatelům se musí nechat, že ceremoniál zůstal apolitickým. Čehož se chopili Rusové, jejichž zpěvačku Juliju Samojlovovou Ukrajina nevpustila na své území za schvalování okupace Krymu. Využili toho, že 9. května se v Rusku tradičně slaví Den vítězství nad nacisty, a uspořádali Samojlovové koncert přímo v Sevastopolu. Novinářům, kteří čekali na aktuální fotografie z kyjevské estrády, se tak ve výstupech zpravodajských agentur celý večer míchaly se snímky estrády krymské. Truc jak vyšitý!
V publiku sevastopolského koncertu vlála i vlajka Sovětského svazu.
Co se samotného prvního kola Eurovize týká, nepřineslo žádné velké překvapení od sloganu „Oslavme rozmanitost“ po osmnáct vystoupení tu bizarních, tu dojemných, ale ve své většině spíš průměrných a jen těžko zapamatovatelných. Pozdvižené obočí v době politické korektnosti, genderové rovnovážnosti a celkové snahy nikoho a ničeho se nedotknout způsobila přítomnost tria mužských moderátorů. Za tohle ještě dostanou Ukrajinci od bojovníků za spravedlnost světa vykrákáno.
Dle očekávání postoupili do finále Portugalec Salvador Sobral, který předvedl jednu z nejkrásnějších a nejdojemnějších písní večera, Švéd Robin Bengtsson i Arménka, jež si říká Artsvik. Tedy tři favoriti.
Finále mají po včerejšku jisté i Australan Isaiah se zapomenutelnou baladou nebo Ázerbájdžánka Dihaj, jejíž scéna byla originální a píseň hudebně zcela o ničem.
Kupodivu se dostatečné přízně diváků nedočkala Polka Kasia Mośová, jejíž píseň Flashlight jako by vypadla z klasické bondovky, či Albánka Lindita se silným hlasem a silnou popovou skladbou. Ovšem vypadl i Černohorec Slavko Kalezić s copem a sukní. Dobrá zpráva – jen čistý bizár už vítězství nezaručuje.
A ovšem, jak už víme, nepostoupila ani česká zpěvačka Martina Bárta, jejíž vystoupení bylo hudebně na úrovni, ale kritice se pro údajnou nenápaditost nevyhnuly například její šaty.
Přesná čísla, kolik kdo nasbíral bodů od diváků a národních porot, budou nejspíš zveřejněná až po ukončení celé soutěže. Nicméně už teď letošní ročník potvrzuje, že v Eurovizi stále vládnou nevyhlášené hlasovací koalice a dávné sympatie mezi jednotlivými zeměmi. Protože vysledovat trend obliby soutěžících na základě jejich hudební a pódiové prezentace lze jen stěží.
