Jestli se něco pořadatelům Eurosongu podařilo, pak u jisté části diváků vzbudit dojem, že "tady o něco jde". Na nejrůznějších fórech se diskutovalo celý víkend ostošest, zvažovalo se, zda je Kabát ten pravý, kdo nás má reprezentovat, i jaká byla úroveň show ve Veletržním paláci.
ANKETA
Líbil se vám přímý přenos prvního národního finále soutěže Eurosong? - HLASUJTE ZDE
Jenže ve skutečnosti je celý Eurosong jedna evropsky nafouknutá bublina. V úvodu večera Jiří Korn prohlásil, že "jedním z mnoha příkladů umělců, kterým vítězství v soutěži Eurovize pomohlo ke světové slávě, je švédská skupina ABBA."
Ano, pro ABBu skutečně byla tato soutěž v roce 1974 odrazovým můstkem, o tom není sporu. Není to ale "jeden z mnoha příkladů", nýbrž příklad jediný, který ve dvaapadesátileté historii Eurosongu najdeme. Jednooký mezi slepými.
Udo jako symbol "zlaté éry"
I příklad v těsném závěsu za ABBou nejčastěji citovaný, totiž Kanaďanka Celine Dion, jež v roce 1988 reprezentovala Švýcarsko, je značně zkreslený. Zpěvačka totiž v té době už měla své jisté publikum ve francouzsky mluvících zemích, ale skutečné světové body začala sbírat až v roce 1990, kdy vydala své první anglicky nazpívané album.
Kouzlem nechtěného ostatně o vlivu soutěže a jejím smyslu a prestiži vypovídaly bloky, v nichž moderátor Korn - stejně jako po celý večer s mnoha přeřeky a podle taháku - vykládal o dějinách světové popmusic a za ním na plátně byly k vidění její stěžejní osobnosti.
Divák se tak například mohl dozvědět, že 60. léta byla zlatou érou populární hudby, padla řada vlivných a významných jmen, ovšem v soutěži Eurovize zvítězil v roce 1968 - německý zpěvák Udo Jürgens.
Kabát radši hraje doma
Do toho všeho tedy vyhrál Kabát a v květnu pojede - "musí jet" - do Finska, byť by se nejradši viděl ve zkušebně a posléze na pódiích domácích hal, na které si naplánoval turné ve stejnou dobu.
Nemá smysl řešit, zda byl Kabát dobrá volba či nikoli. Byla to volba očekávaná. Nejen proto, že jde o dlouhodobě nejpopulárnější českou kapelu, ale i proto, že jako jedni z mála se "tepličtí rockeři" odlišovali od zbytku bezzubě popových a vymydlených konkurentů.
Nejde o to, že kabátovský rock je spíš tancovačkového typu, stejně jako jejich image "vostrejch mániček, co pro panáka nejdou daleko". Ostatně, je prakticky vyloučeno, aby si jich s česky zpívanou písničkou vůbec někdo všiml.
Zatímco totiž na klubové a alternativní scéně bývá rodný jazyk často bodem k dobru (což potvrzuje řada těch, kteří v tomto kontextu něco v Evropě i zámoří dokázali), ve sféře popmusic je angličtina nezbytností.
Gipsy.cz míří jinam. Výš
Jenže Kabátu je to jedno, zvláštní zahraniční ambice nejspíš nemá, hraje na jistotu na domácí půdě a vlastně to dělá - bez ohledu na to, jestli se jeho hudba níže podepsanému líbí, nebo ne - dobře.
Oproti tomu jediní, kteří by mohli mít jakous takous šanci uspět v zahraničí, tedy Gipsy.cz, mají našlápnuto do úplně jiných sfér než jsou nablýskané televizní soutěže.
Pokud se jejich následná kariéra bude vyvíjet tak, jak by měla a jak její počátky slibují, mohou bodovat na prestižních festivalech zejména žánru world music, ale snad i hip hopu a hudby tak či onak crossoverové.
Pro Gipsy.cz tak účast v Eurosongu měla jeden jediný smysl: mohli je vidět a slyšet v televizi ti, kteří ještě o jejich existenci nevědí a mohou být jejich potenciálními posluchači.
A to je taky to jediné, čím byla alespoň náznakem opodstatněna česká účast v letošním Eurosongu. Což vskutku není mnoho.
