Etnicky motivované násilí je v lidech stále přítomné...

- "Holocaust a Adolf Hitler jsou pro mě osobní témata týkající se mé vlastní rodiny, která je částečně židovského původu a někteří z mých blízkých příbuzných byli zahubeni během druhé světové války. Jako umělec se touto minulostí zabývám a to nejen kvůli hledání svých vlastních kořenů, ale i v souvislosti s etnickým násilím, které probíhá dnes. V Praze se to týká například romské menšiny," říká Roman Buxbaum.

Narodil jste se v Praze, ale později jste s rodiči žil ve švýcarském Curychu, které místo je pro vás vlastně domovem?
Já se považuji za Evropana. Žiju částečně v Praze a částečně v Curychu

Vaše výstava staví vedle sebe hned několik témat, jakou vidíte souvislost například mezi křivdami páchanými na lidech během druhé světové války a dnes?
Myslím, že to spolu hodně souvisí. Holocaust je možnost probádat historicky, ale i umělecky fenomén, který působí i v současnosti a bez toho oka zpět není možné vidět, co se děje dnes. Proto jsem v této výstavě použil hned vedle výpovědí mladých Romů, kteří se v dnešní době bojí jít na diskotéku nebo vlézt do tramvaje, svědectví těch, co přežili holocaust.

Jakou roli hraje podle vás v dnešním světě židovská otázka?
Bohudík už to není tak, že by Židy někde perzekuovali brachiálním násilím, ale pro mě a doufám, že nejen pro mě, je téma holocaustu platné paradigma. Snažím se z tohoto tématu vyvíjet možnosti pochopení člověka na konci dvacátého století.

Výstava se zabývá také vztahem Čechů a Němců na našem území po druhé světové válce, co vás přivedlo k tomuto problému?
Myslím si, že bezpráví etnicky motivované se konalo nejen například na mých židovských předcích, ale i na německých lidech, kteří tu po válce žili. Setkal jsem se s několika lidmi, jejichž předci zase trpěli tímto způsobem. Na výstavě je použita výpověď jedné ženy, která mluví právě o těžkém životě svých prarodičů německého původu žijících po válce v Československu. To ukazuje, že etnicky motivované násilí je v lidech stále přítomné, ať se to týká Židů, Romů nebo Němců.

Součástí výstavy je vydání vaší knihy nazvané Olovo, jsou v ní použity texty Prima Leviho, který sám prožil Osvětim. Proč jste si vybral zrovna texty tohoto italského spisovatele?
Tento člověk mě velmi zaujal, původně byl chemik, pak vězeň, spisovatel, opět chemik a před pár lety spáchal sebevraždu. Nad jeho knihami o Osvětimi jsem hodně přemýšlel. Text použitý v knize Olovo nebyl v Čechách ještě publikován a je to jeden z mála textů, které napsal Levi ještě jako mladý chemik, než šel do Osvětimi. Myslím si, že už v té předválečné době cítil tíži nacismu. Podobně jako jsem použil text Sigmunda Freuda, který je o olovu a Freud ho napsal také ještě před válkou.

Na výstavě jsou použity některé malířské práce mladého Adolfa Hitlera. Když jste se jimi probíral, napadla vás nějaká spojitost s jeho pozdějšími aktivitami?
Řekl bych, že v jeho malířském díle je hmatatelné něco, co se později projevilo v jeho politickém smýšlení. Chtěl jsem, aby výstava Meine Kunst ukázala mezi těmito věcmi souvislost.

Co si myslíte o umělecké hodnotě těchto malířským děl?
Nemyslím, že by měly jeho obrazy uměleckou hodnotu. Ale zájem o umělecký projev člověka, který změnil naše dějiny a náš svět, je značný a to právě z toho důvodu, že se lidé snaží z jeho díla vypozorovat nějakou stopu nebo spojení.

Myslíte si, že je dnešní společnost schopná zbavit se problému rasismu?
Velmi doufám. Současný svět by si měl uvědomit, že není východiskem přesunovat problémy politické a sociální na problémy etnické.