Jamajský kytarista Ernest Ranglin patřil mezi první Blackwellovy objevy. Dnes jako by leitmotivem jeho kytary bylo zívnutí odpočívající šelmy: Mám to na háku. Zní líným spojením reggae a cooljazzu, nikam se nehoní, v elastickém rytmu se orientuje i o půlnoci. Odpíchnutá rytmika a stylová originalita donesly Ranglinovy snímky až na - lehce kultovní - taneční výběry Rebirth Of Cool: sama hudba tu stěží napoví, že její autor je o nějakých čtyřicet let starší než všichni okolo. Novým albem si Ranglin splnil dávný sen natáčet v Africe a osahat si vazbu mezi reggae a jeho africkými kořeny. V Senegalu tak propojil západní nástroje s loutnou kora či dřevěným předchůdcem vibrafonu, balafonem. Z magických momentů stojí za zmínku přinejmenším ochraptělý hlas čtrnáctileté dívky, která tu zpívá o osudu africké ženy. Ranglin mnohdy jako by muzikanty jen pobízel a sám si plul uvnitř jejich struktur: výsledek je přirozený, nepopový, zvukem nepovědomý.
Na Ranglinově albu hostuje i jedna z největších senegalských hvězd - když britští novináři na letišti v Dakaru zmínili, že jedou za mužem jménem Baaba Maal, celníci je přestali prohlížet a půjčili jim auto. Maala prý lidé v Senegalu poslouchají víc než politiky. Soudě podle charismatu, mírumilovnosti a vnitřní vášně, kterými je prosyceno jeho album Nomad Soul, není se co divit. Pečlivá produkce usadila Maalovy typicky západoafrické repetitivní motivy do tradičních i velmi technologických zvukových podob. Vrcholem je pak závěrečná dvanáctiminutová modlitba, jejíž tvar spolu s Maalem modelovali producenti Brian Eno, Howie B. (známý především spoluprací s Björk a U2) a avantgardní trumpetista Jon Hassell. Litanie programovaných bicích, tlumené trubky a hlasu afrického aristokrata zase posunula hranice world music o kus dál. Znovu se potvrzuje, že západní progresivní hudebníci nesměřují k inspiraci od kořenů hudby náhodou.
|
Ernest Ranglin: In Search Of The Lost Riddim |
Baaba Maal: Nomad Soul |
|
CD, 70 minut |
CD, 67 minut |
|
Obojí vydal Palm Picture/Globus Music | |
